Primární prevence

Primární prevence

Primární prevence | Informace z adiktologie

Primární prevence

28.02.2006 | Mgr. Barbara Janíková

Definice primární prevence rizikového chování.

Cílové skupiny preventivních adiktologických programů

Primární prevence | Informace z adiktologie

Cílové skupiny preventivních adiktologických programů

28.02.2006 | Mgr. Barbara Janíková

Cílové skupiny preventivních adiktologických programů tvoří osoby, jimž jsou určeny preventivní programy, resp. na které jsou preventivní programy zacíleny. Jedním ze tří hlavních požadavků na jakýkoli preventivní program je, aby měl svoji jasně definovanou cílovou skupinu, kterou lze popsat např. prostřednictvím základních znaků, jako je věk, pohlaví, vzdělání, příslušnost k určité sociální skupině, projevy rizikového chování atd. Realizátor každého programu přitom musí kromě popisu cílové skupiny také uvést kapacitu programu (každý program může být prováděn při nějakém minimálním a maximálním počtu osob).

Standardy preventivních adiktologických programů

Primární prevence | Informace z adiktologie

Standardy preventivních adiktologických programů

28.02.2006 | Mgr. Barbara Janíková

„Standardy” se míní odbornou veřejností akceptovaná úroveň poskytovaných preventivních programů, která umožňuje dosáhnutí maximální kvality a efektivity těchto programů. „Kvalitním programem” se rozumí takový program, který je efektivní, integrovaný do širšího systému preventivního působení a který slouží jednoznačně definovanému cíli, splňuje kritéria stanovená ve standardech prostřednictvím standardů a odpovídá potřebám zájemců o programy a klientům (MŠMT, 2005).

Jak vidí primární prevenci mladí lidé

Primární prevence | Informace z adiktologie

Jak vidí primární prevenci mladí lidé

11.01.2006 | PhDr. Josef Radimecký Ph.D., MSc.

Primární prevence užívání drog patří k politiky i laiky nejoblíbenějším součástem drogové politiky, protože snad každý z nás dospělých by rád ochránil naše děti před vším zlým, tedy i před riziky spojenými s užíváním legálních a ilegálních drog. Současně je prevence i jakýmsi jablkem sváru, který se odehrává mezi různými skupinami dospělých zejména o tom, jakou podobu by skutečně účinná drogová prevence měla mít. Tyto spory jsou způsobeny pochopitelným i když neralistickým očekáváním laické veřejnosti, že programy primární prevence vyřeší problémy spojené s užíváním látek měnících vědomí jednoduše proto, že jednou provždy odradí mladé lidi od experimentů či od užívání návykových látek. Takhle jednoduše to ale nefunguje prostě proto, že v okamžiku, kdy se mladý člověk rozhoduje, zda drogu vzít či nevzít, stojí před touto volbou zpravidla sám a působí na něj více faktorů, než jsou jeho vědomosti o rizicích s užíváním drog spojených. Je zajímavé, že na přípravě programů primární prevence se zpravidla podílí řada dospělých (často bez odpovídajícího vzdělání o vývojové psychologii mladých lidí), kteří jsou přesvědčeni, že nejlepší je zastrašovat a zakazovat. Následující text nabízí několik postřehů o tom, co si o dnešní podobě preventivních programů myslí mladí lidé. Nejedná se o souvislý text, ale o heslovitý přepis stejnojmenné prezentace. Věřím však, že i tak může čtenáři přiblížit hlavní názory mladých lidí na dané téma.