Primární prevence

Programy primární prevence užívání návykových látek

Primární prevence | Informace z adiktologie

Programy primární prevence užívání návykových látek

28.02.2006 | Mgr. Barbara Janíková

Programy primární prevence užívání návykových látek řadíme pod rozsáhlou skupinu programů primární prevence rizikového chování. Rozdělujeme je na dvě základní formy: specifickou a nespecifickou. Za specifickou primární prevenci užívání návykových látek (někdy také „specifická prevence“) považujeme takové aktivity a programy, které jsou úzce zaměřeny právě na oblast užívání a uživatelů návykových látek a rizika s tím spojená (podrobněji viz MŠMT, 2005).

Základní charakteristiky preventivních adiktologických programů

Primární prevence | Informace z adiktologie

Základní charakteristiky preventivních adiktologických programů

28.02.2006 | Mgr. Barbara Janíková

Každý odborně provedený preventivní adiktologický program lze charakterizovat třemi vlastnostmi (MŠMT, 2005):

Cíle preventivních adiktologických programů

Primární prevence | Informace z adiktologie

Cíle preventivních adiktologických programů

28.02.2006 | Mgr. Barbara Janíková

Konečným a hlavním cílem primární prevence užívání návykových látek je, abychom v maximální možné míře předcházeli a současně redukovali míru rizik spojených s užíváním těchto látek. Tento hlavní cíl má v kontextu specifických programů primární prevence užívání návykových látek několik rovin. V centru pozornosti stojí úkol zamezit u co nejvyššího počtu osob tomu, aby vůbec návykové látky začaly užívat. Ne u všech jedinců se však tento úkol podaří splnit. Proto definujeme tři další úrovně obecných cílů specifické primární prevence (MŠMT, 2005):

Jak vidí primární prevenci mladí lidé

Primární prevence | Informace z adiktologie

Jak vidí primární prevenci mladí lidé

11.01.2006 | PhDr. Josef Radimecký Ph.D., MSc.

Primární prevence užívání drog patří k politiky i laiky nejoblíbenějším součástem drogové politiky, protože snad každý z nás dospělých by rád ochránil naše děti před vším zlým, tedy i před riziky spojenými s užíváním legálních a ilegálních drog. Současně je prevence i jakýmsi jablkem sváru, který se odehrává mezi různými skupinami dospělých zejména o tom, jakou podobu by skutečně účinná drogová prevence měla mít. Tyto spory jsou způsobeny pochopitelným i když neralistickým očekáváním laické veřejnosti, že programy primární prevence vyřeší problémy spojené s užíváním látek měnících vědomí jednoduše proto, že jednou provždy odradí mladé lidi od experimentů či od užívání návykových látek. Takhle jednoduše to ale nefunguje prostě proto, že v okamžiku, kdy se mladý člověk rozhoduje, zda drogu vzít či nevzít, stojí před touto volbou zpravidla sám a působí na něj více faktorů, než jsou jeho vědomosti o rizicích s užíváním drog spojených. Je zajímavé, že na přípravě programů primární prevence se zpravidla podílí řada dospělých (často bez odpovídajícího vzdělání o vývojové psychologii mladých lidí), kteří jsou přesvědčeni, že nejlepší je zastrašovat a zakazovat. Následující text nabízí několik postřehů o tom, co si o dnešní podobě preventivních programů myslí mladí lidé. Nejedná se o souvislý text, ale o heslovitý přepis stejnojmenné prezentace. Věřím však, že i tak může čtenáři přiblížit hlavní názory mladých lidí na dané téma.