Nelátkové závislosti

15.04.2014

Psychodynamické teorie závislosti na internetu

Zveřejnil: PhDr. Petra Vondráčková Ph.D. | Poslední úprava: 15.04.2014

Tento okruh teorií se zaměřuje na vysvětlení závislosti na internetu v kontextu raného vývoje a psychodynamických sil. Kontextu raného vývoje a jeho vlivu na závislost na internetu popisují dva psychodynamické koncepty: teorie vztahové vazby a interpersonální teorie. Dále lze v literatuře na toto témat najít několik konceptů, jejich společným principem je proces kompenzace nepříjemných emočních prožitků prostřednictvím závislosti na internetu.

Teorie vztahové vazby

Teorie vztahové vazby odvozuje vznik a vývoj duševních poruch na základně kvality vztahové vazby, která ve velké míře vzniká prostřednictvím raných interakcí dítěte s pečující osobou (Mikulincer & Shaver, 2010)[1]. Na základě tohoto teoretického přístupu A. Schimmenti and Caretti (2010) zformulovali model psychické díry. Podle těchto autorů závislost na internetu slouží u osob s dezorganizovaným typem vztahové vazby jako psychická díra, ve které jsou pocity, stavy mysli a části vlastního self pohřbeny a ztraceny v zapomnění prostřednictvím obranného mechanismu disociace. Tento model byl empiricky ověřen (Adriano Schimmenti, Guglielmucci, Barbasio, & Granieri, 2012) na vzorku 36 hráčů online her vykazujících rysy závislosti na internetu, u kterých byl sledována vztahová vazba prostřednictvím strukturovaného rozhovoru Adult Attachment Interview (AAI), který zjišťuje, jaké vztahy měli respondenti s rodiči v dětství. Výsledky dalších výzkumů sledujících vztah mezi závislostí na internetu a vztahovou vazbu tento předpoklad potvrzují. Podle nich je závislost na internetu spojena s nejistým typem (méně kvalitním) vztahové vazby, především vyhýbavým a úzkostně vyhýbavým typem (Lam, Peng, Mai, & Jing, 2009; Lin, Ko, & Wu, 2011).

Podobně (Toronto, 2009) vysvětluje na základě dvou kazuistik vznik závislosti na internetu jako formu disociace, která umožňuje jedincům únik od bolestivých vzpomínek, deficitů a pocitů bezmocnosti, které zažívají v reálném světě, do subjektivního virtuálního světa, ve kterém si mohou uspokojit své nenaplněné potřeby.

Interpersonální teorie závislosti na internetu

Druhý přístup vychází z interpersonální teorie H. S. Sullivana a jeho předpokladu, že každý člověk je neoddělitelný od mezilidských vztahů, ve kterých žije, a jeho osobnost je z povahy těchto vztahů odvozena. Ve své teorii se zaměřuje na sociální úzkost a předpokládá, že hladina úzkosti jedince je přímo úměrná hladině úzkosti osob, které o něj pečovaly v dětství (Liu & Kuo, 2007; Mitchell, 1998). Liu and Kuo (2007) Sullivanovu teorii aplikují na fenomén závislostního chování na internetu s předpokladem, že negativní vztah s rodiči pozitivně koreluje s problémovými mezilidskými vztahy v pozdějším věku a problémové mezilidské vztahy vedou ke zvýšené hladině sociální úzkosti. A právě komplikované vztahy s rodiči, problémové mezilidské vztahy a zvýšená hladina sociální úzkosti jsou podle autorů faktory, které mají vliv na vznik a udržení závislostní chování na internetu. Tuto teorii také ve svém výzkumném článku ověřili jako platnou na vzorku 555 studentů. Výzkum byl koncipován tak, že zkoumal aktuální vztahy studentů s rodiči a nikoliv vztahy studentů s jejich rodiči v jejich raném dětství, na které odkazuje interpersonální teorie.

Model kompenzačního užívání internetu

Základní předpoklad kompenzačního modelu užívání internetu je skutečnost, že lidé ve svém životě zažívají negativní životní situace, které jsou pro ně zdrojem negativních pocitů a právě od těchto negativních pocitů lidé utíkají do online světa k problémovým online aplikacím. Někteří autoři se zaměřili pouze na povahu motivace, která vede k závislostnímu chování, jiní se snažili postihnout i dynamiku vývoje samotné motivace.

Motivy závislosti na internetu

Xu, Turel, and Yuan (2012) sledovali na vzorku 623 adolescentů, jaké motivy jsou spojeny se závislostí na online hrách s výsledkem, že především potřeba úniku a vztahu zvyšovala pravděpodobnost vzniku závislosti na internetu. Hagström and Kaldo (2014) zjistili, že potřeba úniku je významně spojená se závislostí na online hře u hráčů MMORPG.  Hsu, Wen, and Wu (2009) zase zjistili, že potřeba zvědavosti, vztahu, závazku ke komunitě, odměny a potřeba, zaangažovanost v hraní role (role play game). Wan and Chiou (2006) aplikovali na rozvoj závislosti na online hrách Herbergův dvou-faktorový model motivace[2] a zkoumali jeho platnost u 182 adolescentů hrající online hry. Závislí hráči online her hráli online hry, proto aby se zbavili své nespokojenosti, zatímco hráči online her, kteří nevykazovali znaky závislosti, hráli online hry za účelem zvýšení svojí spokojenosti.

Dynamika kompenzačního užívání internetu

Podrobnějšímu popisu dynamiky kompenzačního užívání internetu se věnovali tři autoři (Gaetan, Bonnet, & Pedinielli, 2012; Kardefelt-Winther, 2014; Kwon, Chung, & Lee, 2011).

Kardefelt-Winther (2014) ve svém teoretickém článku definovala model kompenzačního užívání internetu, ve kterém negativní životní situace motivuje lidé k tomu, aby si od negativních emocí ulevili tím, že jdou na internet. Kwon et al. (2011) pro podobnou hypotézu více vysvětlili prostřednictvím teorie úniku od vlastního self Roye Baumeistera (1990) a její platnost výzkumně ověřili na vzorku 1 136 středoškolských studentů v Jižní Koreji. Tato teorie vysvětluje sebedestruktivní chování, do kterého lze zařadit právě závislost na internetu, procesem úniku od vlastního prožívání, které se děje v několika následujících krocích.  Spouštěčem tohoto chování jsou pocity viny, nekompetence, nedostačivosti, které jsou důsledkem kombinace vysokých vnitřních nároků a očekávání od sebe kombinovaných s dílčími neúspěchy, nezdary nebo aktuálními stresovými situacemi. Porovnání aktuální nedostačivosti a pocitů viny s nadměrnými nároky na sebe pak vede u jedinců k různým negativním pocitům (deprese, vztek, úzkost), kterých se jedinec může zbavit právě únikem do nich do paralyzovaného stavu „kognitivní dekonstrukce“, který je charakterizován jako duševní stav s časovou perspektivou orientovanou na přítomnost díky popření budoucnosti a absencí vzdálených cílů, který na sebe může brát různou podobu sebedestruktivního chování, včetně jeho extrémní podoby: sebevražedného chování. Výsledky studie potvrdily, že závislost na online hrách, kterou v tomto případě zkoumali, pozitivně korelovala s následujícími proměnnými: rozdíly mezi reálným a ideálním self, negativní nálada a únik od vlastního já a dokonce, že mezi nimi byla kauzální souvislost, že únik od vlastního já vedl k negativní náladě, k tendenci k útěku a ta vedla závislosti na online hrách. Gaetan et al. (2012) ve svém výzkumu zjistili, že adolescenti závislí na videohrách vnímají své virtuální a reálné self jako méně zdatné v porovnání s dalšími vrstevníky a vnímají obecně svůj život v porovnání s nimi méně uspokojivý. Dále své virtuální self vnímají jako schopnější než jejich reálné self v běžném životě

Použitá literatura

Ainsworth, M. D. S. (1979). Infant-Mother Attachment. American Psychologist, 34(10), 932-937. doi: Doi 10.1037//0003-066x.34.10.932

Bartholomew, K., & Horowitz, L. M. (1991). Attachment styles among young adults: a test of a four-category model. Journal of personality and social psychology, 61(2), 226.

Baumeister, R. F. (1990). Suicide as Escape from Self. Psychological Review, 97(1), 90-113. doi: Doi 10.1037//0033-295x.97.1.90

Dvořáková, Z. (2007). Management lidských zdrojů: CH Beck.

Gaetan, S., Bonnet, A., & Pedinielli, J. L. (2012). Self-perception and life satisfaction in video game addiction in young adolescents (11-14 years old). Encephale-Revue De Psychiatrie Clinique Biologique Et Therapeutique, 38(6), 512-518. doi: DOI 10.1016/j.encep.2012.04.003

Hagström, D., & Kaldo, V. (2014). Escapism Among Players of MMORPGs—Conceptual Clarification, Its Relation to Mental Health Factors, and Development of a New Measure. Cyberpsychology, Behavior, and Social Networking, 17(1), 19-25.

Hsu, S. H., Wen, M. H., & Wu, M. C. (2009). Exploring user experiences as predictors of MMORPG addiction. Computers & Education, 53(3), 990-999. doi: DOI 10.1016/j.compedu.2009.05.016

Kardefelt-Winther, D. (2014). A conceptual and methodological critique of internet addiction research: Towards a model of compensatory internet use. Computers in Human Behavior, 31, 351-354.

Kwon, J. H., Chung, C. S., & Lee, J. (2011). The Effects of Escape from Self and Interpersonal Relationship on the Pathological Use of Internet Games. Community Mental Health Journal, 47(1), 113-121. doi: DOI 10.1007/s10597-009-9236-1

Lam, L. T., Peng, Z. W., Mai, J. C., & Jing, J. (2009). Factors Associated with Internet Addiction among Adolescents. Cyberpsychology & Behavior, 12(5), 551-555. doi: DOI 10.1089/cpb.2009.0036

Lin, M. P., Ko, H. C., & Wu, J. Y. W. (2011). Prevalence and Psychosocial Risk Factors Associated with Internet Addiction in a Nationally Representative Sample of College Students in Taiwan. Cyberpsychology Behavior and Social Networking, 14(12), 741-746. doi: DOI 10.1089/cyber.2010.0574

Liu, C. Y., & Kuo, F. Y. (2007). A study of Internet addiction through the lens of the interpersonal theory. Cyberpsychology & Behavior, 10(6), 799-804. doi: DOI 10.1089/cpb.2007.9951

Main, M., & Cassidy, J. (1988). Categories of Response to Reunion with the Parent at Age 6 - Predictable from Infant Attachment Classifications and Stable over a 1-Month Period. Developmental Psychology, 24(3), 415-426. doi: Doi 10.1037//0012-1649.24.3.415

Mikulincer, M., & Shaver, P. R. (2010). Attachment in adulthood: Structure, dynamics, and change. New York: The Guilford press.

Mitchell, S. A. (1998). Freud a po Freudovi. Praha: Triton.

Schimmenti, A., & Caretti, V. (2010). PSYCHIC RETREATS OR PSYCHIC PITS? Unbearable States of Mind and Technological Addiction. Psychoanalytic Psychology, 27(2), 115-132. doi: Doi 10.1037/A0019414

Schimmenti, A., Guglielmucci, F., Barbasio, C., & Granieri, A. (2012). Attachment disorganization and dissociation in virtual worlds: a study on problematic internet use among players of online role playing games. Clinical Neuropsychiatry, 9(5), 195-202.

Toronto, E. (2009). Time out of Mind Dissociation in the Virtual World. Psychoanalytic Psychology, 26(2), 117-133. doi: Doi 10.1037/A0015485

Wan, C. S., & Chiou, W. B. (2006). Psychological motives and online games addiction: A test of flow theory and humanistic needs theory for Taiwanese adolescents. Cyberpsychology & Behavior, 9(3), 317-324. doi: DOI 10.1089/cpb.2006.9.317

Xu, Z., Turel, O., & Yuan, Y. (2012). Online game addiction among adolescents: motivation and prevention factors. European Journal of Information Systems, 21(3), 321-340. doi: http://dx.doi.org/10.1057/ejis.2011.56

 

[1] Podle teorie vztahové vazby se rozlišují čtyři typy vztahové vazby v dětství zformulované Mary Ainsworth (1979) a Mary Main and Cassidy (1988) a tomu odpovídající čtyři typy vztahové vazby v dospělosti (Bartholomew & Horowitz, 1991). Člověk s jistým typem vztahové vazby si podle této klasifikace uvědomuje vlastní hodnotu, má vůči sobě pozitivní vztah a zároveň má i pozitivní vztah vůči druhým lidem, od kterých také očekává přijetí a vstřícnost. Úzkostně zapletený typ vztahové vazby (dle Ainsworth úzkostně ambivalentní typ) v sobě kombinuje pozitivní hodnocení druhých lidí a zároveň negativní hodnocení sama sebe, což vede k tomu, že se člověk snaží přijmout sebe sama skrze přijetí druhými lidmi. Lidé s úzkostně vyhýbavým typem vztahové vazby (dle Main desorientovaný typ) vnímají sami sebe negativně a zároveň i očekávají, že druzí lidé jsou nedůvěryhodní a odmítající. Touží po vztazích s druhými lidmi, ale zároveň se jim ze strachu ze zranění vyhýbají. Poslední typ vztahové vazby - vyhýbavý typ (dle Ainsworth vyhýbavý typ) je popisován u lidí, kteří mají k sobě dobrý vztah, zároveň však druhé lidi vnímají negativně. Sami sebe pak chrání tím, že se vyhýbají blízkým vztahům, čímž si udržují pocit nezranitelnosti a nezávislosti.

[2] Dvou-faktorový model je tvořen skupinou vzájemně odlišných motivačních faktorů: satisfaktory (motivační faktory, motivátory), které ovlivňují spokojenost, a dissatisfaktory (frustrátory, udržovací, hygienické faktory), které ovlivňují nespokojenost. Pozitivní účinek motivátorů se projevuje ve spokojenosti, negativní účinek v nespokojenosti. U frustrátorů se stejně jako u motivátorů projevuje jejich negativní účinek na nespokojenosti.

Pozitivní účinek frustrátorů ale nepřináší pocit spokojenosti, nýbrž pouze absenci nespokojenosti (Dvořáková, 2007).

 


Nahoru
Psychodynamické teorie závislosti na internetu Ilustrační foto © Johanna Goodyear | Dreamstime Stock Photos

  • Sdílet článek
  • Sdílet