Nelátkové závislosti

01.10.2014

Závislost na jídle

Zveřejnil: Mgr. Jaroslav Vacek | Poslední úprava: 01.10.2014

Existuje patologická závislost na jídle? Jíst musí každý z nás, ale když nad námi vítězí nekontrolovatelná touha jíst s následkem nadměrného příjmu kalorií, což může vést k negativním somatickým, psychickým a sociálním důsledkům, je možné, že jsme potkali svou závislost.

Někteří autoři (Vandereycken, 1990; Wilson, 1991) považovali v podstatě všechny poruchy příjmu potravy za jednu z forem závislosti, zatímco jiní tento koncept uplatňují pouze pro psychogenní přejídání (Carter & Davis, 2011; Gold, Frost-Pineda, & Jacobs, 2003). Za objekt závislosti nelze v tomto případě považovat jídlo jako takové, ale chování s příjmem potravy související. Ačkoliv cílem chování při mentální anorexii i bulimii je vyhnout se domnělé tloušťce, prostředky takto nemocných jsou odlišné: zjednodušeně řečeno anorektici snižují příjem potravy a zvyšují energetický výdej, bulimici se přejídají a následně se potravy nepřirozeně zbavují, obě skupiny ve snaze zhubnout mohou používat i další prostředky jako laxativa, diuretika a anorektika. Postižení mají až bludnou představu o svém těle, jeho proporcích a hmotnosti, podobně jako o velikosti porcí a skladbě jídelníčku (Krch, 2007). Intenzivní pocity uspokojení může přinášet jak hladovění, tak příjem potravy, ten je však zpravidla následován pocity viny a zhnusení. Omezování se v jídle bývá doprovázeno nízkým náhledem na vlastní patologické stravovací návyky, neschopností je změnit a paradoxně zvýšeným zájmem o jídlo. Postižení se snaží svoje chování a jeho nežádoucí důsledky skrývat před ostatními a stahují se do izolace. Anorexie a bulimie představují pozvolna progredující poruchy, jejichž zdravotní komplikace jsou na psychické i somatické úrovni dalekosáhlé a mohou být ireverzibilní: průběh může být komplikován depresivním syndromem se suicidální aktivitou (2-5 % případů anorexie končí sebevraždou), letální může být i kachexie, elektrolytická dysbalance nebo srdeční selhání (Smolík, 2002).

Psychogenní přejídání (záchvatovité přejídání, binge eating dle DSM-IV) odpovídá epizodám přejídání bez kompenzačních mechanizmů ke snížení váhy a je často spojené s obezitou. Příjem velkého množství jídla bez předchozího hladu se děje nejčastěji o samotě a neobvykle rychle a následován je pocity viny a úzkosti. Nadměrné zaujetí jídlem a ztráta kontroly nad stravovacím chováním, zvyšování množství konzumovaného jídla, neodolatelná chuť na sladké a tučné, a rekurence přejídání (Carter & Davis, 2011), to jsou charakteristiky záchvatovitého přejídání, které jako by z oka vypadly syndromu závislosti. Společným znakem mentální bulimie a záchvatovitého přejídání je (v kontrastu s mentální anorexií) oslabená sebekontrola. Není bez zajímavosti, že z terapeutického hlediska může být výhodné uvažovat i o samotné obezitě jako o formě závislostního chování (Ziauddeen, Farooqi, & Fletcher, 2012).

Klinickou podobnost poruch příjmu potravy se závislostmi dokumentuje také fakt, že při systematickém průzkumu popisu terapeutických programů pro poruchy příjmu potravy v anglicky mluvících zemích bylo zjištěno, že téměř třetina z nich (30,5 %) využívá terapeutických prvků primárně vyvinutých pro léčbu závislostí (von Ranson & Cassin, 2007).

Prevalenční odhady založené na výzkumech WHO o duševním zdraví realizovaných ve 14 zemích světa předpokládají celoživotní výskyt mentální bulimie průměrně u 1,0 % populace a záchvatovitého přejídání u 1,9 %; v posledních 12 měsících pak bulimií trpí 0,4 % populace, resp. 0,8 % přejídáním; přičemž na jednoho nemocného muže připadá 3,6 žen s bulimií, resp. 2,4 ženy se záchvatovitým přejídáním (Kessler et al., 2013). V roce 2011 bylo s diagnózami poruch příjmu potravy v ČR léčeno ambulantně 3 389 pacientů (90 % žen a 10 % mužů), hospitalizováno bylo celkem 272 osob (95 % žen a 5 % mužů), což v porovnání s předchozími lety znamená mírný pokles (Nechanská, 2012a). Více než dvě třetiny hospitalizací připadají na diagnózu mentální anorexie (70 %), pětinu (20 %) představují pacienti s mentální bulimií a ve zbylých 10 % se jedná o ostatní poruchy příjmu potravy včetně psychogenního přejídání.

Použitá literatura

Carter, JacquelineC, & Davis, Caroline. (2011). An Addiction Model of Binge Eating Disorder. In B. A. Johnson (Ed.), Addiction Medicine (pp. 633-647): Springer New York.
Gold, M. S., Frost-Pineda, K., & Jacobs, W. S. (2003). Overeating, binge eating, and eating disorders as addictions. Psychiatric Annals, 33(2), 117-122.
Kessler, R. C., Berglund, P. A., Chiu, W. T., Deitz, A. C., Hudson, J. I., Shahly, V., . . . Xavier, M. (2013). The Prevalence and Correlates of Binge Eating Disorder in the World Health Organization World Mental Health Surveys. Biological Psychiatry, 73(9), 904-914. doi: DOI 10.1016/j.biopsych.2012.11.020
Krch, František. (2007). Poruchy příjmu potravy. Medicína pro praxi, 4(10), 420-422.
Nechanská, B. (2012b). Péče o pacienty s diagnózou F63.0 - patologické hráčství v ambulantních a lůžkových zařízeních ČR v letech 2005–2011. Aktuální informace ÚZIS ČR, 2012(54). http://www.uzis.cz/system/files/54_12.pdf
Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy: průvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika. Praha: Maxdorf.
Vandereycken, W. (1990). The Addiction Model in Eating Disorders - Some Critical Remarks and a Selected Bibliography. International Journal of Eating Disorders, 9(1), 95-101. doi: Doi 10.1002/1098-108x(199001)9:1<95::Aid-Eat2260090111>3.0.Co;2-Z
von Ranson, Kristin M, & Cassin, Stephanie E. (2007). Eating disorders and addiction: Theory and evidence. In J. S. Rubin (Ed.), Eating Disorders and Weight Loss Research (pp. 1-37). Hauppauge: Nova Science Publishers.
Wilson, G. T. (1991). The Addiction Model of Eating Disorders - a Critical Analysis. Advances in Behaviour Research and Therapy, 13(1), 27-72. doi: Doi 10.1016/0146-6402(91)90013-Z
Ziauddeen, H., Farooqi, I. S., & Fletcher, P. C. (2012). Obesity and the brain: how convincing is the addiction model? Nature Reviews Neuroscience, 13(4), 279-286. doi: Doi 10.1038/Nrn3212


Nahoru
Závislost na jídle Ilustrační foto © Max Blain | Dreamstime Stock Photos

  • Sdílet článek
  • Sdílet