Drogy a zákon

13.11.2014

Doporučení veřejné ochránkyně práv k protialkoholním a protitoxikomanickým záchytným stanicím

Zveřejnil: Mgr. Hana Fidesová Ph.D. | Poslední úprava: 13.11.2014

Veřejná ochránkyně se v rámci své činnosti věnuje kromě jiného dohledu nad omezováním osobní svobody. Do této oblasti patří též výkon dohledu na situací v protialkoholních a protitoxikomanických stanicích, neboť hospitalizace v těchto zařízeních je podřazena pod tzv. nucenou / nedobrovolnou hospitalizaci.

V září 2014 veřejná ochrankyně práv seznámila na tiskové konference veřejnost s obsahem rozsáhlé Zprávy ze systematických návštěv protialkoholních záchytných stanic (viz příloha tohoto článku), které ochránkyně vykonala v roce 2013 a 2014. V návaznosti na tyto návyštěvy pak ochránkně realizovala další kroky, směřující ke zmapování situace v této oblasti, a následně formulovala doporučení, směřující ke zlepšení stavu tohoto typu péče, a to jak ve vztahu k zaměstnancům stanic, tak ve vztahu k osobám, které jsou na záchytných stanicích umísťovány.Závěry a doporučení veřejné ochránkyně práv k záchytným stanicím jsou též shrnuty v bodě B.1.2. Informace o činnosti podávané veřejnou ochránkyní za třetí čtvrtletí roku 2014 (viz příloha tohoto článku).

Veřejná ochránkyně práv upozornila kromě jiného na tyto nedostatky v právní úpravě záchytných stanic a v jejich fungování:

  • ochránkyně upozornila na to, že u osob umístěných na záchytných stanicích dochází na základě zákona k omezení jejich osobní svobody, o kterém rozhoduje poskytovatel zdravotních služeb. Této skutečnosti si však navštívné stanice nebyly vědomy a jejich pracovníci se domnívali, že odpovědným subjektem je policie. Ochránkyně shledala nedostatky v nedostatečných, nekonkrétně a formálně zaznamenaných důvodech umístění na záchytné stanice. V této souvislosti upozornila též na to, že pouhé "vzbuzování veřejného pohoršení" nemůže být důvodem pro omezení svobody člověka a mělo by být z textu zákona vypuštěno
  • ochránkyně shledala závažné nedostatky v oblasti zajištění bezpečnosti, a to jak u zachycených osob, tak ve vztahu k personálu stanic
  • ochránkyně zjistila další neznalosti právní úpravy ohledně poskytování zdravotní péče u personálu záchytných stanic, zejm. pokud se týče používání omezovacích prostředků (např. kurtování, neklidová medikace) ve spojení s nesprávným a nepřiměřeným používáním omezovacích prostředků
  • bylo zjištěno, že na většině záchytných stanic není přítomen po celou provozní dobu lékař, na pěti stanicích byl vždy dostupný alespoň na zavolání, ale na jedné stanici zajišťovaly veškerou péči jen zdravotní sestry, ačkoliv ty dle zákona nemohou rozhodovat např. o indikaci omezovacích prostředků, propuštění zachycených apod.
  • byly shledány výrazné rozdíly ve výši úhrady na pobyt, vyšetření a ošetření na záchytné stanici atd.

V návaznosti na zjištěné nedostatky veřejná ochránkyně práv formulovala doporučení Ministerstvu zdravotnictgví, kde mimo jiné navrhuje:

  • stanovit právním předpisem minimální požadavky na persoální a metriálně- technické vybavení záchytných stanic
  • iniciovat změnu zákona v tom smyslu, aby pouhé "vzbuzování veřejného pohoršení" nadále nebylo důvodem pro umístění osoby na záchytnou stanici
  • explicitně v zákoně stanovit povinnost lékaře pořídit záznam o chování pacienta při příjmu, aby bylo zřejmé, čím bylo umístění na záchytnou stanici odůvodněno
  • vtělit do zákona o zdravotních službách výslovně zásadu subsidiarity použití omezovacích prostředků atd.

V bližších podrobnostech doporučujeme Vaší pozornosti text shora citované Zprávy ze systematických návštěv protialkoholních záchytných stanic.


Nahoru
Doporučení veřejné ochránkyně práv k protialkoholním a protitoxikomanickým záchytným stanicím Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet