Drogy - mýty a stereotypy

01.03.2006

Lidé užívají drogy, aby unikli nudě nebo aby utekli před problémy

Zveřejnil: PhDr. Josef Radimecký Ph.D., MSc. | Poslední úprava: 01.03.2006

To je další z oblíbených stereotypů, na němž bohužel často staví řada opatření, jež jsou svými navrhovateli a realizátory často prohlašována za nejlepší formu primární prevence užívání návykových látek. Sem patří především všechny sportovní akce pořádané pod heslem: „sportem proti drogám“, které by paradoxně probíhaly, i kdyby žádné drogy a problémy spojené s jejich užíváním lidstvo netrápily. Ne snad, že by nuda a problémy občas nevedly část lidí k tomu, že drogy – ať už jde o alkohol, tabákové výrobky nebo ilegální drogy – užijí nebo užívají. Past tohoto stereotypního uvažování o příčinách užívání návykových látek spočívá v tom, že si jeho zastánci odmítají – a je opět jedno, zda vědomě či nevědomě – připustit jednu skutečnost…

Jde o to, že drogy mají jednu významnou vlastnost, proč jsou po tisíciletí vyhledávány a v dnešní konzumní společnosti zaměřené na výkon, na rychlé užití si a na intenzívní zážitky snad ještě více, než kdykoli jindy. Drogy dokáží (alespoň na počátku jejich užívání) rychle, poměrně levně a hlavně téměř bezpracně člověku zprostředkovat stav změněného vědomí a tím i rozkoš nebo slast, jejichž prožitek patří k základním lidským potřebám, byť se míra potřeby jejich uspokojování u každého jednotlivce liší. A zkuste někomu zakazovat prožívat rozkoš… Je pravda, že podle některých pramenů právě schopnost drog přinášet člověku „zakázanou pozemskou rozkoš“ vedla ve středověku představitele postupně se šířících monoteistických náboženství (křesťanství a islámu) k zákazu užívání látek měnících vědomí, jež předchozí přírodní náboženství a kulty povolovaly.

Ovšem těch skutečných důvodů, proč lidé odnepaměti sahají po látkách se schopnostmi měnit lidské vědomí a prožívání je celá řada, snad dokonce tolik, kolik je uživatelů drog. Následující přehled možných důvodů, proč lidé užívali a užívají drogy, není rozhodně vyčerpávající, snad ale aspoň trochu pomůže nabořit stereotyp zjednodušeného vnímání drog jako prostředku, který umožňuje (byť jen dočasně) pouze utíkat před nudou a problémy.

V této souvislosti je dobré zmínit, že existuje celá řada jiných způsobů, jak dosáhnout stavu změněného vědomí, než je užití drogy. Ty jsou ale zpravidla více náročné na vlastní aktivitu člověka, ať už jde o tanec, provozování hudby či o její poslech, o sport či cvičení, o provozování sexu či zamilování se, o návštěvu filmu nebo divadelního představení, o denní snění či o skok do ledové vody po sauně. K více duchovním činnostem, které mohou napomáhat k dosažení stavu změněného vědomí patří např. holotropní dýchání, meditace, společné modlitby či účast na různých náboženských rituálech. Seznam těchto lidských činností by mohl být pravděpodobně nekonečný, ale jedno mají společné. Lidé jim věnují většinu svého volného času, energie i vydělávaných peněz. Z toho lze usuzovat, že dosahovat stavu změněného vnímání je něco, co lidé dělají velmi rádi a dokonce, že dosahování takových stavů je jednou z potřeb, s nimiž se rodí.

To lze ostatně ilustrovat již na chování malých dětí. Nemluvňata dosahují rytmickým houpáním stavu blaženosti. Mnoho dětí objeví, že rychlé točení dokola (ať už je provozují samy nebo s nimi točí někdo z dospělých) je úžasnou technikou k dosažení změny vědomí. Některé dokonce experimentují s hyperventilací, kdy nejprve rychle a zhluboka dýchají a potom si navzájem zmáčknou hrudníky. Známým způsobem, kterak dosáhnout zvláštní formy blaženosti, je lechtání, které může vést až do paralyzujícího záchvatu smíchu. Přestože tyto postupy mohou často mít i nepříjemné důsledky, jako např. závratě a zvedání žaludku (vzpomeňme si na zážitky z pouťových kolotočů…), jsou tyto zkušenosti pro děti tak přitažlivé, že je podstupují znovu a znovu, často i přes námitky svých rodičů. A protože se v těchto aktivitách vyžívají děti na celém světě, zdá se, že touha měnit své vědomí není produktem jedné kultury či společnosti, ale spíše pramení z nějaké lidské podstaty. A postupně, jak děti dorůstají, zjistí, že jsou dostupné látky, které jim mohou pomoci se do podobných stavů dostat. Atraktivita drog spočívá patrně i v tom, že k takovým zážitkům nabízejí snadnou a rychlou cestu.

Mnoho uživatelů drog mluví v souvislosti s užíváním drog o stavu povznesené nálady (high). Tyto stavy vědomí lze charakterizovat pocity euforie, lehkosti, vystoupení z vlastního těla, soustředěnosti a energie. I lidé, kteří drogy neužívají, touží po prožití takových stavů. Ve skutečnosti se zdá, že prožít čas od času stav povznesené nálady (podobný tomu, který se dostavuje po požití některých drog) může být pro naše fyzické a duševní zdraví stejně nezbytné jako smích a noční snění pro uchování naší duševní pohody. Snad proto existuje touha měnit normální vědomí v každém z nás a vede lidi k tomu, aby usilovali o dosahování takových zážitků navzdory někdy nepříjemným vedlejším účinkům. Přestože je touha po dosažení povzneseného stavu základním důvodem proč zdravé děti a mladí lidé užívají drogy, je zde ještě celá řada praktických důvodů, proč po drogách saháme. K těm mj. patří:

Napomáhat náboženským praktikám - odpradávna lidé využívali drogami navozované stavy, aby překonávali pocity odloučenosti a dosahovali prožitků jednoty s přírodou, bohy a nadpřirozenem. Takzvané „primitivní“ národy považují návykové a psychotropní látky dodnes za posvátné – dary od bohů či od duchů - jež měly lidem umožnit dosažení jednoty s říšemi nadpřirozena.

Prozkoumat self (své vlastní já) - zvídaví jednotlivci užívali v minulosti omamné a psychotropní látky aby zkoumali a prozkoumali části své mysli, jež se jim zdály být běžnými prostředky nedostupné. Protože mezi tyto experimentátory patřili a dodnes často patří řada umělců, můžeme se o jejich zážitcích dočíst v knihách, dozvědět ve filmech nebo v textech mnoha písní. Mnoho dalších, kteří podstupovali podobné experimenty, tak činilo v soukromí a ponechávali si své zkušenosti pro sebe nebo je sdíleli pouze s nejbližšími přáteli.

Změnit náladu - mnoho lidí užívá drogy, aby překonali strach či úzkost, deprese, letargii nebo nespavost či aby přemohli bolest. Myšlenka, že nepříjemné stavy nálad jsou nemoci, které lze překonávat za pomoci léků, se stala v naší současné společnosti velmi populární. Tuto široce sdílenou představu masivně podporuje farmaceutický průmysl, kterému takový způsob přemýšlení a chování stále větší části lidí přináší obrovské zisky. Výsledkem pak je, že naprostá většina legálních medicínských drog se v současnosti zaměřuje na změnu nechtěných či nepříjemných nálad. Mladí lidé vídají své rodiče užívat drogy tímto způsobem a jsou i pod stále rostoucím vlivem reklam, které takové chování přímo propagují. Díky této „módě“ užívá mnoho lidí v každém věku drogy – ať už legální nebo ilegální – často i bez doporučení lékařů a nedává tak svým dětem příliš pozitivní příklad ve vztahu k užívání ilegálních drog.

Léčit nemoc - protože psychoaktivní látky opravdu pomáhají lidem cítit se jinak, lékaři i pacienti se na ně vždy výrazně spoléhali při odstraňování nebo zmírňování symptomů různých nemocí. Významná část dnes zakázaných drog byla v minulosti používána nejenom pro své euforizující a relaxační účinky, ale i jako účinné léky. Takový typ léčby může fungovat, protože odvádí pozornost pacientů od nepříjemných symptomů nemoci a namísto toho ji posouvá směrem k příjemným pocitům povznesené nálady (high). Někdy přitom zdravotní problém odezní sám od sebe. Ale často, pokud nejsou léčeny příčiny nemoci, které vyvolávají nepříjemné symptomy, zdravotní problém přetrvává a pacient užívá drogu opakovaně, aby symptomy potlačil a tím si může na užívání dané drogy vypěstovat závislost.

Uniknout nudě a beznaději - velmi výstižně charakterizoval tuto lidskou touhu ve svém díle britský filozof a spisovatel Aldous Huxley: „Většina mužů a žen vede v krajním případě životy tak bolestné, přinejlepším tak monotónní, chudé a omezené, že nutkání uniknout, dychtivost vystoupit sami ze sebe byť jen na pár okamžiků, je a vždy byla jednou ze základních chutí lidské duše“.

Podpořit a zlepšit sociální interakci - „pojďme na panáka“ je jednou z velmi frekventovaných frází současnosti. Je to pozvání ke společnému strávení času a k popovídání si, které souvisí s konzumací psychoaktivní drogy. Nelegální drogy mohou lidi přitahovat ještě silněji, zejména díky vytvoření atmosféry sdíleného vzdoru vůči autoritě (často neoblíbeného „státu“). Na velkých rockových koncertech v dobách protestů proti válce ve Vietnamu v 60. letech 20. století se cizí lidé často okamžitě stávali kamarády tím, že mezi nimi koloval joint marihuany (tzv. instant friends). S tímto postupem se ostatně můžeme setkat často i dnes, zpravidla před některou z restaurací, kde postávají hloučky mladých lidí, mezi nimiž joint koluje.

Vedle rituálního významu, který je různým drogám v různých společnostech přisuzován, může sociální interakci posilovat i jejich farmakologický účinek. Protože alkohol snižuje u většiny lidí zábrany, pijí jej často při schůzkách, aby zahnali svoje úzkosti, rozpaky či neohrabanost. Tato funkce psychoaktivních drog je tak důležitá, že je pro řadu lidí nepředstavitelné pohybovat se ve společnosti bez jejich pomoci a spoléhat se jen na vlastní síly.

Zlepšit smyslovou zkušenost a rozkoš - lidské bytosti vyhledávají rozkoš a jsou velmi vynalézavé, když jde o to najít cesty ke vzrušení smyslů a uspokojit své choutky. Jednou z charakteristik smyslové rozkoše je, že opakováním ztrácí na intenzitě a existuje pouze omezený počet způsobů, jak rozkoše dosahovat. To lze ilustrovat na příkladu sexu, který může po určité době lidem zevšednět. Ale drogy, díky svým schopnostem pomoci lidem prožívat stejné situace odlišně, mohou z již známých zkušeností udělat zase nové a zajímavé. Protože drogy dokáží, byť dočasně, učinit po požití z běžného výjimečné, mnoho lidí je vyhledává a konzumuje ve snaze užít si co nejvíc.

Stimulovat uměleckou kreativitu a výkon - umělci tradičně užívali psychoaktivní látky jako zdroj inspirace. Nespočetně literárních autorů, básníků, dramatiků i novinářů hledalo svoji inspiraci v alkoholu. Mnoho z nich za to zaplatilo svojí závislostí na něm. Je škoda, že je jen velmi málo výzkumů, které by se zaměřovaly na vztah mezi užíváním drog a kreativitou jejich uživatelů. Je možné, že zmiňované povznesené stavy po požití drog dovolí některým lidem nahlížet na svět z nové perspektivy a umožnit jim získat vhled, který později dokáží vyjádřit uměleckými formami.

Zlepšit fyzický výkon - různé drogy umožňují některým lidem podávat výkony, které jsou nad rámec jejich běžných možností. S užitím drog pro tento účel se v současnosti nejčastěji můžeme setkávat ve sportu, kde se lidé s podporou psychoaktivních látek snaží překonávat hranice lidských možností. Bojovníci se v řadě válek, které lidstvo ve své historie vedlo, před bojem posilovali zprvu zejména alkoholem, později i syntetickými psychotropními látkami, aby si dodali odvahy a snížili svoji citlivost vůči bolesti. Ostatně, jak občas probleskne na veřejnost, drogy jsou v armádách užívány dodnes.

Rebelovat - protože jsou drogy stále obestřeny řadou tajemství, tabu a zákazů, přímo vybízejí k tomu, aby se staly prostředkem pro rebelské chování. Překonávání tabu a porušování „nesmyslných zákonů“ je běžnou cestou k provokování hodnot vyznávaných vládnoucím „establishmentem“. Děti se rychle naučí, že užíváním zakázaných látek mohou provokovat rodiče, učitele, lékaře a další skupiny dospělých autorit. Období dospívání s sebou obvykle nese touhu prosazovat nezávislost, často rozhodným odmítáním hodnot diktovaných generací rodičů. Není proto žádným překvapením, že je období dospívání i obdobím častých experimentů s drogami.

Zařadit se mezi vrstevníky - mnoho lidí, kteří by sami od sebe drogy asi nikdy nevyhledali, tak činí proto, aby „nevyčnívali z davu“ svých vrstevníků. Není divu. Často se můžeme setkat s tím, že muž nebo žena, kteří odmítají pít alkohol se svými kolegy nebo známými, jsou vnímáni jako „divní ptáci“, podivíni. Málokterý dospělý dokáže takovému tlaku svých vrstevníků čelit a radši si onu skleničku dá. Nelze se pak divit mladým lidem, že začnou kouřit cigarety nebo marihuanu, i když jim jejich účinek není nikterak příjemný, jenom proto, aby se cítili být svými vrstevníky přijati. Užívat drogy jenom proto, „že je užívá skoro každý“ pravděpodobně není příliš dobrý důvod, ale je to rozhodně jeden z těch, který k užívání drog nebo alespoň k experimentu s nimi v určitém období života zejména mladých lidí významně přispívá.

Vytvořit si vlastní identitu - někteří jednotlivci nebo malé skupiny mohou užívat zakázané látky nebo nadužívat legální drogy proto, aby se mohli cítit jako výjimeční nebo aby si vytvořili svoji identitu. Stejně jako např. punkeři nosili a nosí výstřední oblečení a make-up, někteří lidé se rozhodnou pro neobvyklý nebo nápadný životní styl, do něhož patří i užívání drog, a snaží se tak získat pozornost nebo uznání svého okolí.

Je tolik důvodů, proč lidé mohou užívat drogy, že je v každém individuálním případě velmi obtížné stanovit, který z nich u konkrétního uživatele drog hraje nejvýznamnější roli. Jeden člověk může užívat drogy z jednoho i z více důvodů najednou. Ale, a to je třeba zdůraznit, lidé někdy berou drogy i z důvodů, jež se těm výše diskutovaným zcela vymykají, a jak říká Trenton, hrdina filmu Trainspotting – „když berete heroin, žádný důvod nepotřebujete“.

Brát drogy je sice volba jednotlivce, je ale vždy limitována celou řadou vnějších a vnitřních rizikových a protektivních faktorů jako jsou např. ekonomické, sociální, kulturní, historické a výchovné podmínky v nichž daný člověk žije, stejně jako jeho individuální pocit a vztah k sobě samému, ke svým blízkým, k sociálním institucím a k jimi vyznávaným hodnotám, k riziku či k nonkonformitě. Je tedy zřejmé, že nuda a problémy zdaleka nemusí být jedinými důvody, proč lidé vyzkouší nebo opakovaně užívají drogy a tomu musí odpovídat i spektrum preventivních a léčebných intervencí v oboru adiktologie.

 

 

 


Nahoru
Lidé užívají drogy, aby unikli nudě nebo aby utekli před problémy Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet