Primární prevence

19.10.2012

Techniky rozvoje dovednosti sebeovlivnění

Zveřejnil: PhDr. Lenka Čablová | Poslední úprava: 19.10.2012

Techniky rozvoje dovednosti sebeovlivnění jsou široce používány ve vzdělávacích institucích a při práci s dětmi, které mají problémy například s dosahováním vlastních cílů. Jsou široce používány k výuce studentů s cílem naučit je samostatně plnit úkoly a být aktivní v procesu sebekontroly a zpětného posílení vlastního chování. Mohou být doporučovány pro zlepšení školního výkonu a prospěchu, zvýšení produktivity práce, dodržování časové struktury a snížení výskytu rizikových forem chování (Kanar, 2001; Payne, Walker, 2000).

Dovednost sebeovlivnění (z angl. termínu self-management) je schopnost, která je klíčová pro školní prospěch dítěte i profesní kariéru v dospělosti. Mezi základní dovednosti sebeovlivnění patří sebemotivace, lepší sebeuvědomování a sebeovládání, schopnost chránit zdravé sebevědomí, schopnost vést přiměřený životní styl, zvládání rizikových duševních stavů, jako je úzkost, hněv, deprese, radost a nuda, schopnost relaxacie (využívání relaxačních technik), schopnost péče o zdraví, včetně využívání zdravotnických služeb (Nešpor in Höschl, 2002).

Techniky sebeovlivnění mohou studentům pomoci minimalizovat stres a udržet motivaci ke studiu. Studie ukazují, že školní intervence, které jsou založeny na metodách pracujících s dovedností sebeovlivnění, dosahují pozitivních výsledků u dětí od předškolního věků až po středoškolské studenty (Lam, Cole, Shapiro & Bambara, 1994; Reid, 1996).

Strategie zlepšení a rozvoje dovednosti sebeovlivnění jsou v ideálním případě realizovány ještě před tím, než se objeví první projevy rizikového chování. Studenti se mohou naučit, jak zvládat stres, posilovat své sebevědomí, pozitivní vztah ke studiu, akademické dovednosti, učit se lépe organizovat svůj a udržet si obecně zdravý životní styl (Haddrill, Singh & Bennett, 2007).

Dovednosti sebeovlivnění tak umožňují studentům stanovit si krátkodobé i dlouhodobé cíle, porovnávat jejich aktuální vývoj a systematicky pracovat na jejich dosažení. Sebepozorování i sebehodnocení mohou být cennými nástroji k posílení efektu zpětného zpevnění. Student zastává aktivní roli v procesu formování vlastní osobnosti pomocí strategií zpětných vazeb a může pak lépe odhadnout osobní vývoj a reálnou dosažitelnost budoucích cílů (University of Kansas, 2011).

Je však důležité si uvědomit, že nově vytvořené plány, jak posilovat dovednosti sebeovlivnění, mohou na počátku vyžadovat větší úsilí a nepřinášet stejné výsledky jako dosavadní formy rizikového chování. Autoři Hughes a Lloyd (1993) proto doporučují při návrhu plánu rozvoje dovednosti sebeovlivnění zvážit řadu faktorů, aby měl student jistotu, že konečný výsledek bude efektivnější než dosavadní rizikové chování. Je potřeba vzít v úvahu zejména fyzické a psychické úsilí, které do nových vzorců investuje, zvážit kolik energie student vloží do své činnosti, aby dosáhl stejných výsledků jako při předchozím rizikovém chování a také zda získá dostatečnou zpětnou vazbu a pozitivní zpevnění tak často, aby to podpořilo rozvoj dovednost sebeovlivnění a udrželo nové vzorce chování. Získaná zpětná vazba a pozitivní zpevnění by měly být stejně silné a rychlé jako důsledky asociované s předchozím problémovým chováním (Kerr & Nelson, 1998).

Literatura:

Haddrill, K., Singh, K., & Bennett, T. (Eds.). (2007). Self management. Academic tip sheet. Edith Cowan University. Retrieved September 2, 2011 from: http://www.ecu.edu.au/CLT/tips/docs/self_management.pdf

Hughes, C., & Lloyd, J. W. (1993). An analysis of self-management. Journal of Behavioral Education, 3(4) 405-425.

Kanar, C. C. (2001). The confident student (4th ed.). New York: Houghton Mifflin Company.

Kerr, M. M., & Nelson, C. M. (1998). Strategies for managing behavior problems in
the classroom
. (3rd ed.). Columbus, Ohio: Prentice Hall.

Lam, A. L., Cole, C. L. Shapiro, E. S., & Bambara, L. M. (1994). Relative effects of self-monitoring on-task behavior, academic accuracy and disruptive behavior in students with behavior disorders. School Psychology Review, 23(1), 44-58.

Nešpor, K. (2002). Návykové nemoci. In. C. Höschl, J. Libiger, J. Švestka, Psychiatrie (s. 556-576). Praha: TIGIS.

Payne, E., & Walker, L. (2000). Developing essential study skills. Harlow: Financial Times/Prentice Hall.

Reid, R. (1996). Research in self-monitoring with students with learning disabilities: The present, the prospects, the pitfalls. Journal of Learning Disabilities. 29(3), 317-331.

University of Kansas (2011). Teaching self-management skills. Retrieved October 19, 2012 from: http://www.specialconnections.ku.edu/cgi-bin/cgiwrap/specconn/main.php?cat=behavior§ion=main&subsection=pbsint/self


Nahoru
Techniky rozvoje dovednosti sebeovlivnění Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet