Primární prevence

06.01.2014

Rizikové a protektivní faktory v primární prevenci

Zveřejnil: PhDr. Monika Nevoralová | Poslední úprava: 06.01.2014

Při tvorbě efektivních programů primární prevence má zásadní význam znalost rizikových a protektivních faktorů.

Jako faktory rizikové označujeme v primární prevenci výzkumem ověřené činitele nebo podmínky spojované s rostoucí pravděpodobností výskytu rizikového chování u jedince. Přítomnost rizikového faktoru nemusí vždy nutně znamenat rozvoj rizikového chování (Jessor et al., 2005).

Jako faktory protektivní (ochranné) označujeme ty, které dopad a účinky rizikových faktorů zmírňují, působí proti nim nebo je kompenzují. Jsou chápány jako samostatné jevy, které mohou na rozvoj rizikového chování působit buď přímo, anebo ovlivňovat působení rizikových faktorů. Přítomnost protektivního faktoru nemusí v každém případě jedince od rizikového chování či jeho následků ochránit (Jessor et al., 2005).

Existuje mnoho autorů zabývajících se rizikovými faktory. Níže je uveden přehled pěti úrovní rizikových faktorů dle Offorda a Bennetta (2002):

1. Individuální faktory (např. pohlaví, temperament, vyhledávání vzrušení,  pozitivní očekávání ohledně alkoholu, dědičnost a duševní problémy, nepříznivý genetický profil, poruchy emocionality, impulsivita, úzkostnost, deprese, deficity v sociálních dovednostech, hostilita a agrese, násilí, nízké sebevědomí a sebehodnocení, negativní životní události a traumatické zážitky, selhání ve škole, problémy se zákonem).

2. Rodinné faktory (např. rodičovská psychopatologie, dysfunkce v rodině, užívání drog rodiči, pevnost vazby nebo pouta mezi rodičem a dospívajícím, nedostatek rodičovského dohledu, slabá rodičovská podpora, nedostatečný zájem a kontrola rodičů, nedůsledná výchova, chudoba a nezaměstnanost v rodině, hrubost a konflikty v rodině, souhlasný postoj k užívání drog).

3. Vrstevnické vztahy (např. šikana, dysfunkční vztahy s vrstevníky, užívání drog kamarády, vrstevnický tlak, členství ve skupině s rizikovým chováním či pozitivními postoji k němu, odmítnutí a vyřazení z vrstevnické skupiny).

4. Školní faktory (např. nekvalitní školní programy, nezdravé školní klima, nízké očekávání pedagogů, zaměření na výkon).

5. Komunita, společenství, sousedské vztahy (např. nízká kvalita organizací pro mládež, vysoká dostupnost drog ztráta ekonomických a vzdělávacích příležitostí, vysoká kriminalita, narušené sousedské vztahy, nedostatečná nabídka volnočasových aktivit) (Offord & Bennett, 2002; NIDA, 2003; EMCDDA, 2009; Miovský et al., 2012).

EMCDDA dále uvádí přehled individuálních rizikových faktorů, který byl vytvořen na základě studia vědeckých publikací o rizikových faktorech vztahujících se přímo k užívání návykových látek.

Jedním z rizikových individuálních faktorů jsou duševní poruchy v dětství a dospívání, které mohou predisponovat jedince k návykovému chování a závislosti. Výzkumy komorbidit ukázaly model dvojí cesty, ve kterém k užívání návykových látek a návykové poruše vede jak porucha chování a ADHD, tak poruchy internalizace jako úzkost a deprese, bipolární porucha. Léčba duševní poruchy často pomáhá zmírnit i návykovou poruchu (EMCDDA, 2009).

Adolescenti s depresí a úzkostí v anamnéze vykazují dvakrát vyšší riziko pozdějšího abúzu návykových látek oproti těm, kteří těmito poruchami netrpěli. A zároveň u adolescentů s počínající návykovou poruchou je pravděpodobnější, že se u nich projeví depresivní symptomy a pokusí se o sebevraždu (Pardini et al., 2007). Někteří adolescenti s depresí používají drogy k samoléčbě. Depresivní poruchy souvisejí především s abúzem nebo závislostí na alkoholu a závislostí na konopných drogách (Hayatbakhsh et al., 2007).

Zvýšenou míru užívání konopných drog a poruchu spojenou s jeho užíváním predikují dále poruchy nálady (včetně bipolárních poruch – hypománie a mánie). Zároveň i posttraumatická stresová porucha a události, které k ní vedou (např. zneužívání v dětství, zanedbání péče) je spojena s užíváním návykových látek (Wittchen et al., 2007).

Dále též porucha chování, agresivní chování a delikvence a ADHD prokazatelně souvisí s vyšším rizikem pozdějších návykových poruch a časného návykového chování. Mnohé ze souvislostí časného ADHD s pozdějším užíváním návykových látek lze vysvětlit vazbou mezi ADHD a poruchami chování (Mason et al., 2003).

Existuje mnoho autorů zabývajících se ochrannými faktory. Níže jsou uvedeny kategorie ochranných faktorů dle Ferguse a Zimmermana (2005):

1. Individuální faktory (např. dobré copingové strategie, sociální dovednosti, emocionální stabilita, pozitivní vztah k sobě, výkonnost ve škole, odolnost vůči zátěži, flexibilita, svědomitost, přívětivost, odolnost vůči skupinovému tlaku).

2. Rodinné faktory (podpora rodičů, soudržnost rodičů, rodičovský dohled, aktivní religiozita rodičů, zdravý životní styl rodičů, kontrola, intolerance vůči rizikovému chování, jednoznačně definovaná pravidla chování a případné sankce za přestupky, pozitivní pouto mezi rodiči a dítětem, emocionální podpora, vysoká rodičovská očekávání, jasná pravidla a hranice, rodičovská kontrola a důslednost).

3. Vrstevnické vztahy (dobrá vrstevnická skupina s přiměřenými zájmy a aktivitami, dobrá interpersonální komunikace, dostatek přátel, vzájemná podpora).

4. Školní faktory (zdravé školní prostředí, dobré vztahy s učiteli, srozumitelná pravidla, včasná systematická a efektivní specifická primární prevence, participace žáků a rodičů).

5. Komunita, společenství (např. organizace, které podporují pozitivní vývoj mládeže, sociální a ekonomické příležitosti, aktivity na bázi duchovního rozvoje) (Offord & Bennett, 2002; NIDA, 2003; EMCDDA, 2009; Miovský et al., 2012).

 

Literatura:

European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction (2009). Preventing later substance use disorders in at-risk children and adolescents: a review of the theory and evidence base of indicated prevention. Thematic papers. Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg (available at: http://www.emcdda.europa.eu/publications/thematic-papers/indicated-prevention).

Fergus, S., & Zimmerman, M. A. (2005). Adolescent resilience: A Framework for Understanding Healthy Development in the Face of Risk. Annual Review Of Public Health, 26(1), 399-419.

Hayatbakhsh, M., Najman, J., Jamrozik, K., Mamun, A., Alati, R., & Bor, W. (2007). Cannabis and anxiety and depression in young adults: a large prospective study. Journal of the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry 46(3), 408–417.

Jessor, R., Van Den Bos, J., Vanderryn, J., Costa, F. M., & Turbin, M. S. (2005). Protective factors in adolescent problem behavior: Moderator effects and developmental change.

Kalina, K. et al. (2003). Drogy a drogové závislosti – mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR.

Miovský, M. a kol. (2012). Výkladový slovník základních pojmů školské prevence rizikového chování. Praha: Univerzita Karlova v Praze & Togga.

Nevoralová, M., & Šťastná, L. (2013). Indikovaná primární prevence užívání návykových látek v praxi. Adiktologie, (13)1, 00-00.

NIDA. (2003). Preventing Drug Use among Children and Adolescents. A Research-Based Guide for Parents, Educators, and Community Leaders. (2nd ed.). National Institute on Drug Abuse, Bethesda, Maryland.

Offord, D. R., & Bennett K. J. (2002). Prevention. In: Rutter, M., Taylor,  E., (Ed.), Child and Adolescent Psychiatry. Oxford: Blackwell Science.

Pardini, D., White, H. R., & Stouthamer-Loeber, M. (2007). Early adolescent psychopathology as a predictor of alcohol use disorders by young adulthood. Drug and Alcohol Dependence, 88, Suppl 1, S38–S49.

Wittchen, H., Fröhlich, C., Behrendt, S., Günther, A., Rehm, J., Zimmermann, P. et al. (2007). Cannabis use and cannabis use disorders and their relationship to mental disorders: a 10-year prospective-longitudinal community study in adolescents. Drug and Alcohol Dependence 88 Suppl 1, S60–70.

 


Nahoru
Rizikové a protektivní faktory v primární prevenci Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet