Minimalizace rizik

26.07.2012

Harm reduction užívání alkoholu

Zveřejnil: Mgr. Jaroslav Vacek | Poslední úprava: 26.07.2012

Minimalizace rizik a škod spojených s užíváním alkoholu je v posledních letech prioritou WHO a Evropské unie. Harm reduction přístup k užívání alkoholu zahrnuje mnoho intervencí, které můžeme rozdělit do tří skupin dle jednotlivých úrovní působení. Článek se věnuje jejich zdůvodnění a popisu.

Podle Světové zdravotnické organizace byla v letech 2003-2005 Evropa regionem s nejvyšší mírou konzumace alkoholu na světě, přičemž Česká republika zaujala v tomto žebříčku spotřeby druhé místo (s 16,5 l na osobu a rok). Rizikové vzorce užívání řadí alkohol mezi nejškodlivější psychoaktivní látky. Díky kombinaci vysokého stupně potenciální škodlivosti a vysoké míry rozšíření jeho užívání je uplatňování pragmatického harm reduction a risk reduction (programy a intervence minimalizující rizika a škody) přístupu u alkoholu nanejvýš žádoucí. Z ekonomického hlediska totiž představují náklady na léčbu, prevenci, výzkum, prosazování práva a ušlou produktivitu v souvislosti s užíváním alkoholu v zemích s vyššími a středními příjmy zhruba 1–3 % hrubého domácího produktu (Rehm, et al., 2009), v původní EU15 v roce 2003 to bylo 1,3 % HDP (Anderson & Baumberg, 2006). Tyto odhady v sobě nezahrnují související hmotné náklady jednotlivců a jejich rodin. Náklady na realizaci intervencí minimalizace rizik se s ohledem na výše řečené jednoduše vyplácejí.

Na strukturální úrovni jsou využívány intervence v podobě licencování výroby a distribuce alkoholu, regulace ceny ve formě zvláštního zdanění, kontrola dostupnosti omezením prodeje (věkově, místně a časově), regulace marketingu a propagace, a situační omezení konzumace. Na komunitní úrovni se jedná o intervence omezení prodeje či konzumace alkoholu, lokální kontrola dodržování zákonů a vyhlášek, podpora a zajištění bezpečnějšího prostředí pro konzumaci alkoholu a podpora bezpečného návratu domů. Na individuální úrovni se harm reduction zaměřuje jak na bezpečné užívání bezproblémových konzumentů alkoholu, tak i na kontrolované pití uživatelů se škodlivým užíváním alkoholu. Z hlediska nákladové efektivity odborníci doporučují zejména kontrolu výroby a zdanění alkoholu, věkové a místní omezení dostupnosti, situační omezení konzumace a kontrolu jeho dodržování, a konečně plošné zavedení a podporu krátké intervence.

Strukturální úroveň

Intervence ke snižování škod z užívání alkoholu na strukturální úrovni mají nejčastěji podobu legislativních opatření formou zákonů, vyhlášek a dalších předpisů. V aktuálním znění Sbírky zákonů ČR se o alkoholu či lihu zmiňuje (včetně novelizací) více než 400 platných předpisů. Obecně lze za intervence na této úrovni považovat monopol či licencování výroby a distribuce alkoholu, regulaci ceny v podobě zvláštního zdanění, kontrolu dostupnosti omezením prodeje (věkem, časově a místně), regulaci marketingu a propagace, a situační omezení konzumace (stanovení limitu hladiny alkoholu v krvi řidiče a jeho náhodné testování, zákaz konzumace na pracovištích atd.). Dle Babora et al. (2003), kteří na základě více jak 500 studií o alkoholové politice posuzovali nákladovou efektivitu jednotlivých strategií, lze (kromě některých léčebných intervencí) doporučit především zdanění, omezení dostupnosti v podobě věkových limitů pro prodej alkoholu a testování na alkohol za volantem. Anderson et al. (2009) došli ve své přehledové studii k obdobným závěrům: z hlediska nákladové efektivity je nejvýhodnější strategií zvyšování ceny a snižování dostupnosti; zákaz reklamy a opatření proti řízení vozidel pod vlivem alkoholu mohou být za určitých okolností také efektivní.

Komunitní úroveň

Prostředí, kde se alkohol užívá, a jeho bezprostřední okolí může být zasaženo negativními důsledky konzumace přímo. Komunitní činitelé (místní samospráva, policie, pomáhající odborníci, provozovatelé a personál, občané a konzumenti) mohou mít také proto zájem podílet se na prevenci dalšího poškození alkoholem na lokální úrovni. Mezi používané strategie patří místní omezení prodeje či konzumace alkoholu, lokální kontrola dodržování zákonů a vyhlášek, podpora a zajištění bezpečnějšího prostředí pro konzumaci alkoholu a podpora bezpečného návratu domů. Efektivita intervencí na komunitní úrovni je ale v literatuře nejčastěji zpochybňována (Babor et al., 2003), za účinné jsou považovány v podstatě pouze komplexní a multilaterální intervence, tedy ty, které se zaměřují na více aspektů, a ty, na kterých se podílí více subjektů (Jones et al., 2011). V zahraničí mnohé komunitní projekty zaměřené na HR užívání alkoholu splňující tato kriteria existují, často se zaměřují na bary, kluby a obdobné podniky, jejich okolí a návštěvníky, a zapojují se do nich jak zástupci místní samosprávy a policie, tak provozovatelé podniků, resp. jejich zaměstnanci. Pro potřeby plánování a implementace bezpečnějšího prostředí nočního života na místní úrovni se jeví jako velmi užitečná vodítka Healthy Nightlife Toolbox (2010), která systematicky popisují rizika nočního života, definují role jednotlivých zainteresovaných činitelů a zejména možné intervence, jejichž efektivitu dokládají aktuálními výzkumy a příklady dobré praxe.

Individuální úroveň

Individuální intervence se v rámci harm reduction zaměřují v podstatě na celé spektrum uživatelů – konzumenty se snaží naučit pít střídmě a bez negativních následků, škodlivě užívající zejména s přispěním jejich somatických zdravotních potíží vůbec zachytit a dostat do léčby, a závislé léčit tak, aniž by ti museli bezpodmínečně abstinovat. Z hlediska efektivity je z oblasti individuálních intervencí doporučován zejména screening a krátká intervence (Babor et al., 2003), který má při porovnání účinných intervencí ze všech úrovní vůbec nejvyšší nákladovou efektivitu (Anderson, et al., 2009).

Závěr

Anderson et al. (2009) předkládají na základě srovnání nákladové efektivity různých intervencí následujících šest klíčových doporučení pro státy, kde je alkohol běžně dostupný.

  1. Zavedení spotřební daně proporcionální vzhledem k obsahu alkoholu v nápoji a její zvyšování v závislosti na inflaci.
  2. Zavedení státního monopolu pro maloobchodní prodej alkoholu a zároveň minimálního věku pro jeho nákup v rozmezí 18-21 let. V případě, že není monopol z jakéhokoliv důvodu průchodný, je nutno podmínit prodej alkoholu koncesí a zavést omezení na hustotu prodejních míst a jejich otevírací doby k minimalizaci škod.
  3. Zákaz veškeré přímé i nepřímé propagace alkoholu.
  4. Zavedení maximálního přípustného množství alkoholu v krvi řidiče (0,5 nebo 0,2 ‰) a jeho viditelné náhodné i systematické kontroly.
  5. Rozšířit, udržovat a zpřístupnit v zařízeních primární péče jednoduché intervence pro konzumenty užívající rizikově a škodlivě, a zajistit návazné intenzivní služby pro závislé.
  6. Vzdělávací programy by neměly být implementovány jako izolované opatření alkoholové politiky, nebo pouze zaměřené na škody plynoucí z užívání alkoholu, ale spíše jako opatření k posílení povědomí o problémech způsobených alkoholem a připravující půdu pro specifické intervence a politické změny.

Jak se z výčtu zdá, máme ještě co dělat. Česká republika jako jedna ze zemí zasažených problémem škod způsobených užíváním alkoholu nejvíce (vysoký objem konzumace, vysoká prevalence užívání), by měla jít v implementaci takovýchto doporučení příkladem, což neodpovídá aktuální situaci, protože zatím naplňuje (a ne zcela) 3 body ze šesti (1, 4 a 5).

 

Použitá literatura

  1. Anderson, P., & Baumberg, B. (2006). Alcohol in Europe: A public health perspective. A report for the European Commission. London: Institute of Alcohol Studies.
  2. Anderson, P., Chisholm, D., & Fuhr, D. C. (2009). Alcohol and Global Health 2: Effectiveness and cost-effectiveness of policies and programmes to reduce the harm caused by alcohol. Lancet, 373(9682), 2234-2246.
  3. Babor, T. F., Caetano, R., Casswell, S., Edwards, G., Giesbrecht, N., Graham, K., et al. (2003). Alcohol: No Ordinary Commodity. Research and Public Policy. Oxford: Oxford University Press.
  4. Jones, L., Hughes, K., Atkinson, A. M., & Bellis, M. A. (2011). Reducing harm in drinking environments: a systematic review of effective approaches. Health Place, 17(2), 508-518.
  5. Healthy Nightlife Toolbox. (2010). Handbook Healthy Nightlife Toolbox: How to create a healthy & safe nightlife Available from http://www.hnt-info.eu/File/Handbook_printversion%20100804_DEF.PDF
  6. Rehm, J., Mathers, C., Popova, S., Thavorncharoensap, M., Teerawattananon, Y., & Patra, J. (2009). Alcohol and Global Health 1: Global burden of disease and injury and economic cost attributable to alcohol use and alcohol-use disorders. Lancet, 373(9682), 2223-2233.
  7. Vacek, J., & Vondráčková, P. (2012). Přístup harm reduction k užívání alkoholu. Adiktologie, 12(2), 138-151.

Nahoru
Harm reduction užívání alkoholu Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet