Minimalizace rizik

10.09.2012

Bezpečnější pití - harm reduction užívání alkoholu na individuální úrovni

Zveřejnil: Mgr. Jaroslav Vacek | Poslední úprava: 10.09.2012

Když pomineme možnost vyhnout se konzumaci alkoholu zcela, existuje velká spousta doporučení, jak konzumovat alkohol tak, aby se uživatel co nejvíce vyvaroval negativním následkům. Pokyny pro takové pití alkoholu se v odborné literatuře vyskytují od poloviny 90. let 20. století (Babor et al., 2003; Jackson & Beaglehole, 1995), a zahrnují zejména doporučení o maximální týdenní (později denní) bezpečné dávce. Dosud však nebyly provedeny žádné výzkumy, které by hodnotily, zda prosté zveřejnění pokynů pro bezpečnou konzumaci vede ke změnám chování, a tím k minimalizaci škod z užívání alkoholu (Babor et al., 2003).

Bezpečnější konzumace – jak neublížit sobě ani ostatním

Doporučení pro nízkorizikové, bezpečné, zodpovědné, mírné či citlivé pití, jak bývá nazýváno, se týká v první řadě konzumovaného množství: ženy by neměly pít v průměru víc než dvě standardní jednotky denně, muži tři (Babor et al., 2003). Velikost standardní jednotky alkoholu je v kontextu doporučení národních či nadnárodních autorit různá, ale variuje mezi 8 a 14 g čistého etanolu (Alcohol in Moderation). Dále se z hlediska množství doporučuje nepít víc než čtyři standardní jednotky při jedné příležitosti (více než 7 standardních jednotek je považováno za velmi rizikové), a zcela abstinovat minimálně jeden den v průběhu týdne. Tyto limity jsou zároveň základem pro poradenství v rámci krátké intervence (viz dále). Další doporučení se týkají koncentrace alkoholu v konzumovaných nápojích (doporučována je co nejnižší, tedy spíš než lihoviny pít pivo či víno), konzumace dostatečného množství tekutin (střídání alkoholických a nealkoholických nápojů, prevence dehydratace), rychlosti konzumace (čím pomalejší a plynulejší, tím méně riziková), kombinace různých typů alkoholických nápojů (není doporučována, odbourávání trvá déle), konzumace na lačno (není doporučována, rychlejší vstřebávání a výraznější ovlivnění alkoholem je rizikovější), rizika míchaných nápojů (potenciálně neznámý obsah), kombinace alkoholu a dalších návykových látek (nepředvídatelné reakce, vyšší riziko předávkování), kvality alkoholu (nepít levné, nekvalitní nápoje, nápoje z neznámých zdrojů a od neznámých lidí), setu a settingu (nepít s cílem zbavit se negativních emocí, nepít o samotě), plánování (naplánovat si výdaje za alkohol ještě před začátkem konzumace umožňuje dodržet míru; zajistit si předem dopravu domů střízlivým řidičem či jinou formou) a informovanosti o následcích konzumace (vědět, jaké má konzumace alkoholu okamžité i dlouhodobé negativní účinky a jak jim předcházet, např. zvládání kocoviny nebo rozpoznání škodlivého užívání).

Stačí pouze informovat?

Nelze předpokládat, že pouhá informovanost je účinnou prevencí škod z užívání alkoholu, nicméně vědomí možných negativních následků a znalost strategií, jak jim předejít, zvyšuje pohotovost k bezpečnějšímu chování, a to jak pro konzumenta, tak pro jeho okolí. Znalosti a dovednosti, jak zvládat své pití, mohou být užitečné i pro sociální okolí zkušenějšího konzumenta – mladí uživatelé a experimentátoři snadno podléhají sociálnímu tlaku, a je výhodnější, pokud je usměrňuje spíš k bezpečnějšímu užívání než k rizikové konzumaci (Stronach, 2003).

Z výsledků některých výzkumů se zdá, že pokud jsou informace o zodpovědném užívání předávány dostatečně přesvědčivě, např. s instrukcemi, aby si příjemce představil či formuloval vlastní změnu chování a možné zisky z potenciálního snížení konzumace alkoholu, mohou být takové intervence založené na informacích do určité míry účinné. Experimentálně bylo potvrzeno, že expozice dvoustránkovému informačnímu a instruktážnímu textu (motivační a volní složka) s cílem snížit víkendovou konzumaci alkoholu na maximální doporučované bezpečné dávky, který byl vytvořen na základě Teorie plánovaného chování, jejíž prediktivní hodnota ve vztahu k budoucímu užití alkoholu byla potvrzena (Armitage et al., 2002), může být účinná u žen – středně těžkých konzumentek (do 59 standardních jednotek týdně) po osmi týdnech od intervence, protože u nich v porovnání s kontrolní skupinou došlo k signifikantnímu snížení konzumace (Murgraff et al., 2007). Vysokoškolští studenti s vyšší mírou konzumace alkoholu, kteří obdrželi informace o zásadách bezpečného pití s instrukcemi k provedení mentální simulace a/nebo formulování konkrétního záměru snížit vlastní konzumaci pod hranici rizikového pití, vykazovali po jednom měsíci snížení jak celkového objemu vypitého alkoholu, tak počtu epizod nadměrného pití (Hagger et al., 2012). Tyto a obdobné intervence, které se svým designem již blíží krátké intervenci, bývají ale účinné pouze krátkodobě, z dlouhodobého hlediska se rozdíly mezi experimentálními a kontrolními skupinami vyrovnávají (Carey et al., 2007).

Služby v prostředí zábavy

Mezi specifické služby určené konzumentům alkoholu poskytované na individuální úrovni patří v prostředí zábavy ještě orientační dechové zkoušky na alkohol a související poradenství zacílené na prevenci řízení pod vlivem alkoholu, obdobně služba Promile INFO poskytuje informace o přibližném obsahu alkoholu v krvi po určité době po pití alkoholu pro řidiče (Saberžanovová & Vacek, 2011).

Použitá literatura

  1. Alcohol in Moderation. Sensible drinking guidlines. Retrieved 10. 2., 2012, from http://www.drinkingandyou.com/site/uk/Sensdrink.pdf
  2. Armitage, C. J., Norman, P., & Conner, M. (2002). Can the Theory of Planned Behaviour mediate the effects of age, gender and multidimensional health locus of control? Br J Health Psychol, 7, 299-316.
  3. Babor, T. F., Caetano, R., Casswell, S., Edwards, G., Giesbrecht, N., Graham, K., et al. (2003). Alcohol: No Ordinary Commodity. Research and Public Policy. Oxford: Oxford University Press.
  4. Carey, K. B., Scott-Sheldon, L. A., Carey, M. P., & DeMartini, K. S. (2007). Individual-level interventions to reduce college student drinking: a meta-analytic review. Addict Behav, 32(11), 2469-2494.
  5. Hagger, M. S., Lonsdale, A., & Chatzisarantis, N. L. (2012). A theory-based intervention to reduce alcohol drinking in excess of guideline limits among undergraduate students. [Research Support, Non-U.S. Gov't]. Br J Health Psychol, 17(1), 18-43.
  6. Jackson, R., & Beaglehole, R. (1995). Alcohol consumption guidelines: relative safety vs absolute risks and benefits. Lancet, 346(8977), 716.
  7. Murgraff, V., Abraham, C., & McDermott, M. (2007). Reducing friday alcohol consumption among moderate, women drinkers: evaluation of a brief evidence-based intervention. Alcohol Alcohol, 42(1), 37-41.
  8. Saberžanovová, P. Ch., & Vacek, J. (2011). Adiktologické služby v prostředí zábavy: Preventivní a harm reduction programy pro rekreační uživatele drog. Zaostřeno na drogy, 9(2).
  9. Stronach, B. (2003). Alcohol and harm reduction. In E. Buning, M. Gorgulho, A. G. Melcop & P. O'Hare (Eds.), Alcohol and harm reduction, an innovative approach for countries in transition (pp. 27-33). Amsterdam: The International Coalition on Alcohol and Harm Reduction.

Nahoru
Bezpečnější pití - harm reduction užívání alkoholu na individuální úrovni Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet