Drogová politika

02.03.2006

Hodnocení drogové politiky

Zveřejnil: PhDr. Josef Radimecký Ph.D., MSc. | Poslední úprava: 02.03.2006

I na mezinárodní úrovni se lze setkat s tím, že existuje relativně málo výzkumů, které se věnují zkoumání realizace drogové politiky a opatření, jež usilují o řešení situace v užívání návykových látek. Čím to může být a jak lze při hodnocení drogové politiky postupovat diskutuje další část textu.

Bývalý výkonný ředitel Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti Georges Estievenart (EMCDDA 2000) se tímto tématem zabýval a navrhuje následující důvody proč jsou drogové politiky nedostatečně hodnoceny a analyzovány: (1) nedostatek zájmu o koncepty evaluace politiky, jež plynou z obtíží evaluovat dosahování vágních a nerealistických cílů; (2) možné obavy těch, kteří jsou za drogové politiky odpovědni z možných důsledků v případě negativního hodnocení; (3) nedostatek odborných dovedností pro evaluaci programů drogové politiky; (4) nedostatek finančních a lidských zdrojů nezbytných zejména pro externí hodnocení.

Estievenartův souhrn podporují i další autoři odborné literatury, kteří dokumentují výrazné rozpory mezi deklarovanými politikami a praxí (MacGregor 1999; Stimson 1995), napětí a nesrovnalosti mezi mezinárodními, národními a místními politikami (Wardlaw 1992; Hartnoll 2000). Rozpory jsou dokumentovány i mezi rétorikou drogových politik o vyváženém uplatňování preventivních, represivních a léčebných opatření a skutečnými finančními výdaji, jež jsou z veřejných rozpočtů vyčleňovány na represi, prevenci a léčbu (Carnevale 1999). Některé instituce se v evaluacích drogových politik zaměřují na pouhý výčet realizovaných opatření a aktivit, nikoli na jejich skutečný dopad (Fazey 2003). Opakovaně dokumentována je nerovnováha mezi hodnocením jednotlivých strategií protidrogové politiky. Jako nejvíce hodnocené se jeví léčba a snižování rizik (tzv. harm reduction), zatímco nejméně evaluováno se zdá být prosazování práva (zákonná represe) – paradoxně nejdražší strategie, jež je nejméně efektivní ve vztahu k vynaloženým nákladům (Wardlaw 1992; Stimson 1994; Mishan 1994; Ossebaard 1998, Bullington 2000; Gossop 2000; Szasz 2000; Barton 2003). Někde uprostřed co do hodnocení efektivity se pohybuje prevence užívání drog. Primární prevence je přesto široce financovaná a podporovaná strategie díky oblibě, které se u veřejnosti a politiků těší “ochrana dětí proti drogám” (Reuter 2001).

Naprostá většina odborné literatury se zaměřuje na kvantitativní (statistické) nebo monetární analýzy drogových politik ve vztahu k jejich výstupům a dopadům. Ale analýzou drogové politiky ve vztahu k poznatkům současného výzkumu se mnoho autorů nezabývá. Přitom naprostá většina dnešních drogových politik jako zaklínadlo deklaruje, že je založena na vědecké evidenci (tzv. evidence-based). Nicméně současná analýza přehledu publikované odborné literatury naznačuje, že se na analýzu drogových politik v poslední době začíná zaměřovat stále větší počet výzkumníků.

Většina z nich se shoduje v tom, že jednou z možností, jak porozumět “problému drog”, je pochopit, jak na tento jev reaguje společnost. To znamená, jak je danou společností “problém drog” konceptualizován nebo jinými slovy, jak je definován, diskutován a prezentován. Základní přístup k analýze drogové politiky lze najít u Stimsona (1990), který navrhuje “analyzovat domněnky/předpoklady o (a) původu problému drog, (b) o jejich uživatelích, (c) o úkolech, jimž realizátoři drogové politiky a zástupci odborné veřejnosti čelí, a jejich domněnky o (d) tom, kdo jsou odpovídající odborníci, kteří by měli problém řešit, (e) jejich vztah s uživateli drog a konečně (f) vztahy mezi všemi zapojenými zájmovými skupinami – tj. mezi uživateli drog – odborníky – policisty – úředníky” . V průběhu času doplnili Stimson a další výzkumníci další možné otázky a okruhy, jež umožňují analyzovat drogové politiky skutečně komplexně.

Kompilací jejich prací lze vytvořit relativně komplexní soubor otázek, jež mohou být pro analýzu drogové politiky použity. Jednotlivé otázky nebo oblasti zkoumání mohou být podle MacGregor, (1999) shrnuty do tří základních kategorií (okruhů): (1) východiska; (2) data, a (3) implementace – zavádění opatření, jak ukazuje tabulka v příloze ve formátu PDF.

Zdroj: Radimecký, J. (2003) Rhetoric vs. Practice in the European and Czech Drug Policie, disertační práce, Imperial College of Science, Technologies and Medicine, Londýn.

Prameny:

Barton, A. (2003) Illicit Drugs Use and Control, edn. London, New York : Routledge.

Bullington, B. (2000) America's Drug War: Fact of Fiction? In: Coomber, R., (Ed.) The Control of Drug and Drug Users: Reasons or Reaction?, 2nd edn. pp. 107-130. Netherlands: Harwood Academic Publisher.

Carnevale, J.and Murphy, P. (1999) Matching rhetoric to dollars: Twenty-five years of federal drug strategies and drug budgets. Journal of Drug Issues 29, 299-322.

EMCDDA (2000) Evaluation: a key tool for improving drug prevention. EMCDDA Scientific Monograph Series No.5 edn, Lisbon: EMCDDA.

Fazey, C.S.J. (2003) The Commission on Narcotic Drug and the United Nations International Drug Control Programme: politics, policies and prospect for change. International Journal of Drug Policy 14, 155-169.

Gossop, M. (2000) Living with Drugs. London: Ashgate Publishing.

Hartnoll, R. (2000) International Trends in Drug Policy. In: Coomber, R., (Ed.) The Control of Drug and Drug Users: Reasons or Reaction?, 2nd edn. pp. 233-252. Netherlands: Harwood Academic Publisher.

MacGregor, S. (1999) Drug treatment systems and policy frameworks: A comparative social policy perspective. European Addiction Research 5, 118-125.

Mishan, E.J. (1994) Narcotics: the problem and the solution. In: Coomber, R., (Ed.) Drugs and Drug Use in Society: A Critical Reader, pp. 340-359. Dartford, Great Britain: Greenwich University Press.

Ossebaard, H.C. and van de Wijngaart, G. F (1998) Purple haze: the remaking of Dutch drug policy. International Journal of Drug Policy 9.

Reuter, P. (2001) Editorial: Why does research have so little impact on American drug policy? Addiction 96, 373-376.

Stimson, G. (1990) AIDS and HIV: the challenge for British drug services. British Journal of Addiction 85, 329-339.

Stimson, G. (1995) AIDS and injecting drug use in the United Kingdom, 1987-1993: the policy response and the prevention of the epidemic. Social Science and Medicine 699-716.

Stimson, G.V. (1994) Can a War on Drugs Succeed? In: Coomber, R., (Ed.) Drugs and Drug Use in Society: A Critical Reader , pp. 313-318. Dartford, United Kingdom: Greenwich University Press.

Szasz, T. (2000) The Perils of Prohibition. In: Coomber, R., (Ed.) The Control of Drug and Drug Users: Reasons or Reaction?, 2nd edn. pp. 155-159. Netherlands: Harwood Academic Publishers.

Wardlaw, G. et al. (1992) Ed. Comparative Analysis of Drug Policies, Canberra, Australia: Australian Government Publishing Service.


Nahoru
Hodnocení drogové politiky Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet