Drogová politika

02.03.2006

Teorie konstrukce drogové politiky

Zveřejnil: PhDr. Josef Radimecký Ph.D., MSc. | Poslední úprava: 02.03.2006

Drogová politika je forma sociální kontroly chování jednotlivců nebo určitých skupin společnosti. Její podobu implikuje a formuje to, jak společnost konceptualizuje „problém užívání drog“ (např. jako medicínský, morální, kriminální, sociální, veřejného zdraví), tj. jak se dívá na drogy, na jejich užívání a na uživatele. Podobu drogové politiky navíc ovlivňují skupiny odborníků, jež jsou do procesu její formulace a realizace zapojeny a jež mají na povahu „problému“ (pochopitelně – podle své profese – např. policisté, zdravotníci, sociální pracovníci) rozdílný názor a často mohou soupeřit o vliv v dané oblasti.

Americký psychiatr Thomas Szasz (1974, 1985) tvrdí, že pro to, abychom pochopili jak a proč daný systém kontroly zacházení s drogami funguje, je třeba zaměřit se na studium motivů a vztahů mezi profesními skupinami a jednotlivci zapojenými do konstrukce opatření drogové politiky a nikoli na drogy. Britská historička Virginia Berridge (1989), jež se studiem drogové politiky dlouhodobě zabývá, proto navrhuje, že je pro porozumění rozhodujícím faktorům a přístupům, jež drogovou politiku ovlivňovaly, i pro pochopení povahy a důsledků zvolených alternativ třeba podívat se do historie.

Teorie konstrukce drogové politiky, jež se snaží výše uvedené názory zobecnit naznačuje, že “místní” drogová politika je sociální produkt, který je výsledkem permanentní a stále se vyvíjející (měnící) interakce mezi třemi typy vlivu (1) externí, (2) “místní” drogově nespecifické, a (3) “místní” drogově specifické (viz obr. proces uskutečňování DP v příloze ve formátu PDF), přičemž jejich charakter stejně jako jejich význam ve vztahu k “místní” drogové politice se konstantně mění v čase. Vše naznačuje tomu, že zásadní význam v tomto procesu hraje to, jak “klíčoví hráči” drogové politiky (tj. instituce zapojené do formulace a realizace opatření drogové politiky, zejména pak pracovníci, kteří zmíněné instituce v daném procesu zastupují – úředníci, policisté, celníci, zdravotníci, poskytovatelé služeb apod.) konceptualizují drogy a jejich užívání. “Místní” znamená v kontextu této teorie úroveň dané komunity, kraje, státu nebo skupiny států, tj. podle úrovně, na níž je drogová politika formulována a uskutečňována.

Teorie dále naznačuje, že největším identifikovaným problémem v řadě drogových politik může být rozpor mezi rétorikou a praxí, který je výsledkem interakce mezi výše uvedenými typy tří vlivů. Diskrepance mezi oficiálními prohlášeními a realizací konkrétních opatření v procesu uskutečňování drogové politiky způsobuje jejich nízkou efektivitu. V kontextu České republiky byly identifikovány tyto kategorie konfliktů, jež pravděpodobně přispívají ke snižování efektivity realizované drogové politiky: (a) v rozdílných zájmech klíčových hráčů, (b) v rozporu mezi deklarovanými cíli a filosofickými principy, (c) v míře uplatňování a financování opatření potlačování nabídky drog a snižování poptávky po drogách, (d) v systému kontroly zakázaných a legálních drog, (e) ve sporu mezi odborníky a politiky, (f) v přístupu ke státnímu a nestátnímu sektoru a (g) v rozporu mezi existující “drogovou” legislativou a jejím prosazováním v praxi. Toto tvrzení ilustruje obr. konflikty mezi rétorikou a praxí v české drogové politice (viz příloha ve formátu PDF).

Takové diskrepance nebo konflikty mezi rétorikou a praxí mohou zpětně přispívat k matení politiků, úředníků, odborníků a široké veřejnosti. To může následně vést ke zvyšování obliby populistických řešení a jejich přijetí, což může dále prohlubovat nejenom rozpor mezi rétorikou a praxí, ale ovlivňovat i efektivitu a neefektivitu přijatých opatření.

Pro ilustraci, pokud by byl v primární prevenci přijat nedosažitelný a vágní cíl – významně snížit počet všech uživatelů drog – je zřejmé, že se jej nepodaří dosáhnout ani prostřednictvím zavedení prokazatelně efektivního vzdělávání o drogách a jejich užívání. Užívání drog totiž neovlivňuje pouze nedostatek informací o drogách a o možných rizicích spojených s jejich užíváním, ale i celý komplex historických, politických, sociálních, environmentálních a kulturních vlivů. Patrně i laikovi je zřejmé, že je nad síly jakékoli drogové politiky naprostou většinu ze zmíněných sociálně determinovaných podmínek, jež mají k užívání návykových látek určitý vztah, ovlivňovat.

Ale veřejnost a politici očekávají jednoduchá, rychlá a jednoznačná řešení jevů, které identifikují jako problém. Rozpor mezi jejich očekáváními a možnostmi jednotlivých opatření drogové politiky – v daném případě preventivních programů - může vést některé populistické politiky k závěru, že „prevence selhala“. A protože neznají (nebo nechtějí znát) jiný možný postup, začnou volat po zpřísnění kontroly drog a po tvrdším postihu jak jejich distributorů, tak uživatelů se zdůvodněním, že to mladé lidi od užívání drog odradí. Přestože neexistují žádné vědecky podložené důkazy, které by efektivitu přísnější drogové politiky podporovaly (spíše naopak), veřejnost a politici zklamaní “neefektivitou” vzdělávání o drogách mohou volat po zavedení přísnější kontroly drog, prosadit ji a zavést do praxe. A to přesto, že historické zkušenosti dokazují, že taková změna drogové politiky nepovede k dosažení původního cíle – snížit počet uživatelů drog - ale spíše produkuje další, byť z pohledu většinové společnosti méně viditelné problémy.

Proto se zdá, že pro vytvoření a zavádění realistické a efektivní drogové politiky je konvergence mezi rétorikou a praxí (za využití existujících vědeckých poznatků) tím nejdůležitějším cílem. Otázkami jak nejúčinněji zavádět poznatky z výzkumu do praxe se zabývá celé jedno odvětví výzkumu a existuje několik teoretických modelů, jak odborné poznatky ovlivňují nebo proč neovlivňují proces konstrukce a realizace opatření sociální politiky či drogové politiky, jež je její „podmnožinou“. Zavádění poznatků z výzkumu do praxe bude věnován samostatný článek.

Zdroj: Radimecký, J. (2003) Rhetoric vs. Practice in the European and Czech Drug Policie, disertační práce, Imperial College of Science, Technologies and Medicine, Londýn.

Prameny:

Berridge, V. (1989) "Historical Issues". In: MacGregor, S., (Ed.) Drugs and British Society: Responses to a Social Problem in the Eighties, London: Routledge.

Szasz, T. (1974, 1985) Ceremoniální chemie: Rituální perzekuce drog, toxikomanů a dealerů, české vydání 1996 Votobia, ISBN 80-7198-156-7, Olomouc.


Nahoru
Teorie konstrukce drogové politiky Ilustrační foto

  • Sdílet článek
  • Sdílet