Informovaný souhlas (WHO, 2000):
Je nutné zajistit, aby všichni zúčastnění (nejčastěji děti, pedagogové) důkladně porozuměli účelu dané evaluace a aby udělili informovaný souhlas s účastí. Každý, kdo bude v rámci evaluace požádán o poskytnutí informací nebo o absolvování jiných procedur pro výzkumné účely (např. pro náhodné přiřazení k nové formě programu), by měl být požádán, aby, pokud se svou účastí souhlasí, podepsal prohlášení o informovaném souhlasu poté, co bude adekvátně informován a budou zodpovězeny všechny jeho otázky. U nezletilých osob si realizátor musí vyžádat souhlas rodičů (zákonných zástupců).
Ať evaluaci provádí škola na svém vlastním programu nebo realizátoři externího preventivního programu, je vždy nezbytné zajistit souhlas zákonných zástupců dětí se zapojením do procesu hodnocení.
Ochrana osobních dat/důvěrnost informací (WHO, 2000):
Všichni výzkumníci/evaluátoři jsou povinni chránit soukromí osob účastnících se jejich studií. Bez písemného souhlasu nesmějí výzkumníci nikdy prozradit jméno, adresu či jakékoli jiné údaje související s totožností účastníků. Chtějí-li výzkumníci publikovat o účastníkovi či skupině účastníků případovou zprávu, musí v ní změnit dostatek údajů, aby nikdo nemohl odhalit totožnost dané osoby či skupiny osob. Okolnosti, za nichž může případně dojít k porušení důvěrnosti informací (vydání záznamů by např. mohlo být vynuceno soudní cestou), musí být předem vysvětleny.
Totéž platí pro případ pedagogů, kteří se rozhodnou provést evaluaci preventivního programu, neměli by tedy nikde uvádět konkrétní jména žáků ani jejich kontaktní údaje.
Sledování projevů nespokojenosti (WHO, 2000):
Někteří jedinci se neradi vyslovují kriticky v případech, kdy program vede k negativním výsledkům. Žáci by měli být ujištěni, že záměrem průzkumu/hodnocení je zjistit jejich upřímné názory na realizovaný program a že z případné kritiky pro ně nebudou vyplývat žádné následky.
„Kulturní citlivost“ (WHO, 2000):
Zkušenosti s užíváním dotazníků, interview, ohniskových skupin a dalších metod průzkumu, jakož i postoje k nim, se mohou v různých kulturách lišit. Metody užívané k získávání zpětné vazby od klientů/žáků tedy musí zohledňovat převažující kulturní normy a snažit se o to, aby byly uplatněny postupy, které odpovídajícím způsobem posuzují názory a postoje jedinců.
Etické komise (Haškovcová, 1994):
Všechny studie, jejichž subjekty jsou lidské bytosti, by měla posoudit příslušná etická komise. Hlavním posláním etických komisí všeobecně je ochrana lidských práv a dohled na respektování lidské důstojnosti pacientů i subjektů, kteří se zúčastní biomedicínského výzkumu.
Členové komise se zabývají, zpravidla na základě konkrétní žádosti či námětu, zejména určitými obtížnými či nejasnými případy.
Literatura:
Haškovcová, H. (1994). Lékařská etika. Praha: Galén.
Světová zdravotnická organizace (2000). Mezinárodně platné pokyny k evaluaci služeb a systémů zaměřených na léčbu poruch způsobených užíváním návykových látek. Geneva: World Health Organisation.
Vznik tohoto článku byl finančně podpořen projektem č. CZ.1.07/1.3.00/08.0205 ESF OP VK. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.