Budova současného Apolináře má bohatou historii. Původní kapitulní budova, sousedící s kostelem sv. Apolináře (kostel byl postaven v letech 1360–1390) a založená, stejně jako chrám, Karlem IV. v roce 1363, kde byla zřízena nadace (Kazimour, 2016). V průběhu let sloužila nejdříve jako sídlo kanovníků a později coby exerciční dům. Následně sem byla (17. srpna 1789) umístěna porodnice, která sloužila až do roku 1875, kdy zahájila činnost nová Hlávkova „Zemská porodnice“. S porodnicí byl v objektu současně umístěn i nalezinec, který byl posléze přemístěn na Karlov. Mimo jiné mezi významné osobnosti v Apolináři v „porodnických“ dobách patřil prof. Antonín Jungmann, porodník, který ve vedlejší budově, které se do dneška říká „Jungmannův dům“ vyučoval porodnictví. Nejprve učil porodní báby, pro které napsal českou učebnici „Úvod k babení“ (1804). Poté vyučoval též mediky. Od roku 1875 sloužila hlavní budova Apolináře (dnes na adrese Apolinářská 4) jako pobočka Zemského ústavu pro choromyslné (dnešní Psychiatrické kliniky 1. LF UK) pro chronické psychiatrické pacienty. Za druhé světové války byla psychiatrická oddělení vytlačována odděleními pro léčení venerických chorob. Apolinář nebyl výjimkou a na konci války již pod psychiatrii patřilo pouze přízemí budovy. V části objektu byla rovněž krátce ubytovna zaměstnanců Všeobecné nemocnice (Všeobecná fakultní nemocnice Praha, 1989a).

Po ukončení 2. světové války neexistovalo na území republiky jediné specializované zařízení pro léčbu závislostí. Všechny protialkoholní poradny a léčebny během války zanikly. V poválečném období se tak pacienti závislí na alkoholu, či jiných návykových látkách, mohli léčit pouze na všeobecných psychiatrických odděleních. Tak tomu bylo až do září roku 1948. V roce 1948 vstoupil v platnost nový zákon č. 87/1948 Sb. o potírání alkoholismu upravující situaci kolem alkoholu. Zákon zvýšil věkovou hranici, která umožňuje zakoupit alkoholický nápoj z 16 na 18 let a také změnil definici alkoholického nápoje (,,Alkoholické nápoje podle tohoto zákona jsou nápoje, které obsahují více než 0,75 objemových procent alkoholu“). Také stanovil tresty za ,,nalévání“ (v dnešní terminologii podání) nezletilým, za opití jiného, podání alkoholického nápoje opilému a podávání alkoholických nápojů osobě, která se svou nadměrnou konzumací alkoholu uvádí v nebezpečí. Kromě sankcí ve formě pokut a odnětí svobody také stanovil možnost nařízeného ochranného léčení v poradnách ukládané okresním národním výborem (Černý, 2016).
V září 1948 zahájilo v budově u kostela sv. Apolináře činnost protialkoholní oddělení Psychiatrické kliniky Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Jeho vedením byl přednostou kliniky, prof. Myslivečkem, pověřen mladý sekundární lékař Jaroslav Skála, který pak vedl protialkoholní oddělení až do roku 1982. Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc. se narodil 25. května 1916.

Počátkem roku 2012, došlo spojení Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a Oddělení pro léčbu závislostí VFN v Praze vznikla Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN (foto P. 6. v příloze). Jednalo se o zcela unikátní spojení dvou doposud samostat-ných pracovišť zahrnujících jak lékařskou, tak nelékařskou část adiktologických profesí, angažují-cích se v tomto nově konstituovaném oboru. Právě díky propojení nemocničního a univerzitního pracoviště a kombinací lékařské i nelékařské části se klinika stala koncepčně výjimečným pracoviš-těm svého druhu ve střední Evropě a průkopníkem integrativního přístupu jak z hlediska diagnos-tiky, tak preventivně‑léčebné péče a sektoru vymáhání práva nebo drogové politiky. Jedná se o pracoviště, na kterém jsou testovány nejnovější přístupy a léčebné metody. Pracoviště vytváří a testuje nejen nové intervence, ale též poskytuje metodickou a školicí/tréninkovou podporu doma i v zahraničí. Klinika se díky kontinuitě aktivit Centra adiktologie stala dominantním vzdělavate-lem v oboru adiktologie v ČR a největší takto specializovanou výzkumnou institucí v oboru adik-tologie v ČR. Fakticky byl pak celý proces dovršen v roce 2013, kdy po úpravách a opravách prostor po Sexuologickém ústavu 1. LF UK (2. patro budovy) došlo k sestěhování výukové-ho a výzkumného provozu do hlavní budovy Apolináře. Tato událost proběhla souběžně s výročím 65 let od vzniku oddělení pro léčbu závislostí (foto P. 7. v příloze).
Klinika adiktologie je vědecké a klinické pracoviště 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, které se zaměřuje na rozvoj adiktologie jako samostatného vědního oboru zabývajícího se problematikou užívání návykových látek a návykového chování obecně. Adiktologie spojuje biologická, psychologická a sociální hlediska do jednotného transdis-ciplinárního výzkumného rámce zaměřeného na konkrétní problematiku rizikového prostředí uží-vání návykových látek a závislostního chování, přičemž se snaží přinášet společnosti relevantní vědecké informace na co nejvyšší úrovni. Cílem oboru adiktologie je přispívat ke zkvalitňování duševního i fyzického zdraví populace prostřednictvím preventivních a léčebných intervencí za-měřených na užívání návykových látek a jeho důsledků. Toho se snažíme dosáhnout aktivním pří-stupem při realizaci výzkumem podložených intervencí a dobrou praxí. Klinika adiktologie provo-zuje léčebné a rehabilitační lůžkové programy a vyvíjí množství aktivit na poli prevence a minima-lizace rizik a škod. Vedle toho pak realizuje výukovou a vědecko-výzkumnou činnost v oboru adiktologie a rozvíjí jej jako samostatný interdisciplinární a transdisciplinární vědní obor zabývají-cí se zkoumáním rizikového prostředí a užívání návykových látek a návykového chování obecně.
Klinika adiktologie je tak součástí dvou institucionálních rámců. Ve své jedné částí (výuka a výzkum) součástí 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy vedené pod taktovkou děkana prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc. Svojí druhou částí (léčebná a rehabilitační péče) je Klinika součástí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, vedené ředitelkou Mgr. Danou Juráskovou, Ph.D., MBA (viz foto 5). Oba tyto institucionální rámce jsou pro Kliniku určující jak ve smyslu historie a tradice, tak ve smyslu současnosti, kvality léčby, výuky i vědy, tak ve smyslu budoucího směřo-vání.