Evaluace procesu je poměrně obtížnou částí evaluace programu/intervence. Zatímco při evaluaci přípravy a výsledku může hodnotitel vycházet z písemných dokumentů zpracovaných při plánování projektu (podkladů poskytnutých navrhovatelem programu do příslušného dotačního řízení či závěrečné zprávy, eventuálně odborných publikací typicky informujících o výsledku konkrétní intervence u cílové skupiny), při evaluaci procesu je často odkázán především na výpovědi realizátora, jeho spolupracovníků nebo informace získané přímo od účastníků programu/intervence, případně na data získaná vlastním pozorováním (Miovský et al., 2004).
Ve fázi evaluace procesu se otázky týkají pokrytí, tedy zda program/intervence dosáhne ke všem, pro které je určen, a procesu, tedy zda je program/intervence implementován tak, jak bylo původně zamýšleno a v integrované podobě. Hlavním účelem evaluace procesu je tedy popsat vlastní činnost programu/intervence a také kontext, v němž je provozován.
Při evaluaci procesu se vyhodnocují jednotlivé části programu/intervence s ohledem na přípravnou fázi, hodnotí se, zda na sebe různé části navazují v logickém pořadí či jaká je kvalita jednotlivých kroků. Cílem evaluace procesu je lépe poznat svůj stávající program/intervenci a tím přispět ke zvýšení jeho kvality. Evaluace procesu měří činnosti v rámci programu/intervence a sleduje, komu jsou jeho služby poskytovány a v ideálním případě napomáhá při identifikaci oblastí, kde je možné něco zlepšit (WHO, 2000).
Při evaluaci procesu je možné sledovat, zda je program/intervence realizován v souladu s plánem, zda je plán dostatečně flexibilní k řešení neočekávaných problémů při realizaci programu/intervence, zda provádí program/intervenci osoby s dostatečným vzděláním, zda jsou používány vhodné pomůcky a zda způsob jejich využití odpovídá cílové skupině, zda obsah jednotlivých intervencí odpovídá úrovni na důkazech založených znalostí o daném problému, zda způsob provádění odpovídá daným kritériím kvality (např. standardům), zda cílová skupina program/intervenci přijímá a jak ho hodnotí, jak se zaměstnancům program/intervence realizuje a zda mají klienti nějaké problémy v přístupu k danému programu/intervenci (Miovský et al., 2004).
Zdroje:
Miovský, M. et al. (2004). Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek v ČR, základní východiska a aplikační možnosti. Adiktologie, 4(3), 289-303.
Světová zdravotnická organizace (2000). Mezinárodně platné pokyny k evaluaci služeb a systémů zaměřených na léčbu poruch způsobených užíváním návykových látek. Geneva: World Health Organisation.
Vznik tohoto článku byl finančně podpořen projektem č. CZ.1.07/1.3.00/08.0205 ESF OP VK. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.