Cílem pozorování jsou jevy a vztahy, které jsou identifikované a definované. Pozorování může být prováděno smyslovými orgány, nebo pomocí přístrojů. Co bylo vnímáno, je pečlivě a systematicky zaznamenáváno. Pozorovatelé mohou zaznamenávat všechno, co vidí, nebo mohou zaznamenávat pouze určité proměnné. K zaznamenávání slouží standardní protokoly, např. hodnotící formuláře vyplňované před, během a po programu. Pozorování může pomoci ověřit platnost informací získaných prostřednictvím dotazníků nebo rozhovoru, tzn. že na základě pozorování daného chování je možné údaje získané v rozhovoru nebo v dotazníku potvrdit (WHO, 2000).
Ve školním prostředí je pozorování jedním ze základních zdrojů informací pro pedagogické pracovníky. Může vhodně doplňovat jiné metody ke zjišťování potřeb a spokojenosti žáků či evaluaci výsledku programu. Pedagog své pozorování zaměří např. na určitý projev chování žáků, který následně určitou dobu pozoruje a zaznamenává. Na závěr své výsledky interpretuje a dále s nimi zachází.
Dělení (Miovský, 2006):
1) Dle pozorovaného objektu
- introspekce: pozorování sebe sama, zaměřené na vlastní prožívání (sebereflexe)
- extrospekce: pozorování jiných lidí a jejich chování a projevů
2) Dle struktury
- nestrukturované
- ve výzkumu se příliš nepoužívá
- strukturované
- využívá se v naprosté většině, protože pozorování mnoha jedinců nemůže být zvládnuto jedním pozorovatelem, je tedy nutné zajistit srovnatelnost postupů celého týmu
- minimální požadavek: záznamový arch s kategoriemi, ve kterých bude pozorované chování zaznamenáváno
- měření při pozorování musí být reliabilní (tzn., že při opakované aplikaci, pokud se ovšem pozorovaný objekt nezměnil, poskytne shodné výsledky)
- reliabilní je taková metoda pozorování, při jejíž aplikaci skupina pozorovatelů pozorujících nezávisle stejný jev dospěje k shodným závěrům
Průběh pozorování:
1) Přípravná fáze
- příprava plánu (hypotézy, cíle)
- systém záznamu – např. záznamové archy, sjednocení hodnocení dle stupnic (škál), kódování jevů
- příprava protokolu
- případně u velkých studií i předvýzkum
2) Vlastní pozorování
- identifikace sledovaného jevu
- získáváme informace o pozorovaném jevu
- registrujeme pozorované jevy (záznam – audio, video, pozorovací archy, protokoly, schématické záznamy různého typu)
3) Rozbor získaných dat
- co nejdříve po provedení výzkumu
4) Interpretace výsledků
Obecné výhody a nevýhody pozorování
Výhody:
- pozorování se koná v "přirozených" podmínkách;
- pozorovatel může sledovat emocionální reakce sledovaného subjektu, což může vést k užitečným hypotézám;
- pozorováním v dlouhém časovém rozpětí lze získat velké množství informací;
- pozorovatel může zaznamenat kontext, který dává význam respondentovu vyjádření názorů a hodnot;
Nevýhody:
- náročná příprava pozorovatele (vyžaduje hlubší poznání, aby nedocházelo k povrchním nebo nejasným závěrům);
- pokud pozorování provádí vice lidí, může se objevit problém s validitou a spolehlivostí ;
- je subjektivní (záleží na konkrétním pozorovateli, jeho zkušenostech, preferencích, pozorovacích schopnostech, jeho postřehu atd.);
- vyžaduje dostatečnou schopnost dedukce (postup od obecného k jednotlivému – odvozování);
- nutné odproštění od předsudků, stereotypů atd.
Literatura:
Hendl, J. (2004). Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál.
Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu.Praha: Grada.
WHO (2000). Mezinárodně platné pokyny k evaluaci služeb a systémů zaměřených na léčbu poruch způsobených užíváním návykových látek. Ženeva: World Health Organisation.
Vznik tohoto článku byl finančně podpořen projektem č. CZ.1.07/1.3.00/08.0205 ESF OP VK. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.